Novinky - archiv

V průběhu poslední dekády se množí důkazy toho, že lidskýcytomegalovirus (HCMV) hraje významnou úlohu v patogenezi maligního glioblastomu. V roce 2002 skupina z Alabamy prokázala, že nádorové buňky glioblastomu v téměř 100% případů obsahují virové proteiny a genomovou DNA lidského cytomegaloviru. U zdravé mozkové tkáně stopy HCMV infekce v žádném ze zkoumaných případů nebyly nalezeny a chyběly taktéž u benigních mozkových nádorů. Od té doby tato pozorování potvrdily další skupiny (viz přehledný článek Cobbs CS, Herpesviridae2011, 2:10). Zdá se, že HCMV se v nádorových buňkách chová jinak než v akutně infikovaných buňkách. Buňky glioblastomu nelyzuje, ale jeho produkty mají onkomodulační efekt a zvyšují progresi nádorového růstu deregulací drah klíčových pro angiogenezi, invazivnost a únik imunitě. Jako promotor nádorového růstu působí v řadě různých rolí bezprostředně časný virový protein IE-1. Inaktivuje nádorové supresory p53 a pRb, snižuje expresi inhibitoru angiogeneze trombospondinu-1, stimuluje promotor telomerázy a aktivuje receptorové tyrozinkinázy, jejichž deregulace je pro nádorový růst esenciální. O významnosti IE-1 svědčí zjištění, že jeho hladina pozitivně koreluje s histopatologickým grade nádoru a negativně s dobou přežití pacientů. Úlohu promotoru nádorového růstu má též chemokinový receptor (US28) kódovaný virem, K přežívání nádorů přispívá též plejáda virových nástrojů, zprostředkujících únik virové infekce imunitnímu dozoru hostitele. Produkce těchto faktorů infikovanými nádorovými buňkami zabraňuje jejich odstraňování pomocí efektorů nádorového dohledu. Fosfoprotein pp65 (UL83), který byl detekován v buňkách glioblastomu má schopnost blokovat prezentaci antigenů cytotoxickým lymfocytům a inhibovat signalizaci z receptorů vrozené imunity. K imunosupresi přispívá též virový homolog cytokinu IL10 (cmv-IL10). Infekce HCMV vyvolává v nádorových buňkách produkci enzymu cyklooxygenázy-2 napomáhající úniku nádorů imunitě. Zvláštní chování HCMV v nádorových buňkách a se potvrdilo i v experimentálních modelech. Byla proto zahájena randomizovaná, dvojitě slepá studie při níž byl pacientům s maligním glioblastomem podáván protivirový lék valganciclovir. První vyhodnocení studie (Soderberg-Nauclér a C Johnsen JI,Oncoimmunology 2012, 1:737) přineslo neočekávaně dobré výsledky. Pacienti s chirurgicky odstraněným nádorem a dlouhodobě léčení valganciclovirem v kombinaci s chemoterapií a ozařováním měli delší dobu přežití než pacienti v kontrolní skupině. Vedle anivirotik byl skupinou z Duke University, USA zkoušen imunoterapeutický přístup, kdy pacienti po operaci byli vakcinováni proti antigenu pp65 z HCMV. Také první výsledky této studie jsou povzbudivé. Dá se čekat, že tyto první klinické výsledky podpoří výzkum úlohy HCMV u dalších malignit.