Studijní text

Močový sediment zdravého člověka může obsahovat celou řadu formovaných struktur. Patří sem i malé množství erytrocytů (< 5/µl), leukocytů (<10/µl), některé epitelové buňky (hlavně dlaždičové epitelie), hyalinní válce nebo různé krystaly. Nejčasteji v normálním močovém sedimentu naleznete jen několik dlaždicových epitelií a hlen. 

4.1.1. Erytrocyty 

V močovém sedimentu hlavně potvrzujeme, zda případná chemická pozitivita krve testačním proužkem je doprovázena erytrocyturií nebo ne a jde spíše o myoglobinurii či hemoglobinurii. Dále v močovém sedimentu rozlišujeme erytrocyty glomerulárního a non-glomerulárního původu (Obrázek 5, viz také výše).

4.1.2. Leukocyty

Leukocyty v močovém sedimentu jsou obecné známkou zánětu močové soustavy. Jeho etiologie může být infekční (pyelonefritida, cystitida …) nebo neinfekční (např. autoimunitní poškození). Nejhojněji bývají zastoupeny neutrofily, diagnózu léky indukované intersticiální nefritidy může podpořit nález eosinofilů (je nutné speciální barvení). 

4.1.3. Epitelie 

Dle původu epitelií můžeme rozlišit: 

• dlaždicové (pochází z vaginy a z dolní ⅓ močové trubice) - velké buňky s centrálně uloženým jádrem (veliké přibližně jako erytrocyt), fyziologická součást moče  

• přechodné (výstelka od ledvinných pánviček, přes kalichy, močovody, močový měchýř až po prox. část uretry) - menší než dlaždicové, centrálně uložené jádro, různých tvarů (sférické, “s ocáskem” …), v malém množství fyziologicky, velké množství po katetrizaci a dalších invazivních zákrocích, atypické buňky při nádorech nebo virových infekcích 

• tubulární buňky (pocházejí z tubulů  - mají různý tvar dle lokalizace (trojhranné, kulaté [jádro je oproti přechodným epit. excentricky], kubické) - vždy patologické, známka tubulární nekrózy (např. otrava těžkými kovy, hemoglobin a myoglobinurie, nefrotoxické léky, virové infekce [HBV], akutní rejekce transplantátu) 

Obrázek 7 – Záplava bakterií (vlevo - připomíná “rozsypaný čaj”) a kvasinky (vpravo). Všimněte si pučících kvasinek a mycelia, které pomáhají při odlišení od erytrocytů. 

4.1.5. Paraziti

Nejčastěji se můžeme setkat s Trichomonas vaginalis, která je typická 3 bičíky a undulující membránou (viz Obrázek 8) a způsobuje záněty vaginy. 

4.1.6. Paraziti

Hlen je protein původem ze žlázek urogenitálního traktu nebo z tubulů (Tamm-Horsfallův protein). Často se vyskytuje i ve fyziologických močích, nemá diagnostický význam (může se však zaměnit za hyalinní válce - viz dále). 

Válce se formují v distálních partiích nefronu. Jsou složené z Tamm-Horsfallova proteinu, který tubulární buňky secernují, a dalších součástí lišících se dle konkrétní patologie (např. erytrocyty, leukocyty …). Jejich tvar (šířka) kopíruje rozměr tubulů - široké válce pocházejí tedy vždy z patologicky dilatovaných tubulů. 

Některé válce obsahují buněčné struktury: 

• erytrocytární (při erytrocyturii glomerulárního původu) 

• leukocytární (při pyelonefritidě) 

• epiteliální (obsahující tubulární buňky - např. při toxickém požkození těžkými kovy, jedy a léky; u rejekce transplantátu), někdy se těžko odlišují od leukocytárních 

• bakteriální válce, někdy obsahují i leukocyty, můžeme je najít u pyelonefritidy 

Dále rozlišujeme válce hyalinní (nejčastější, malé množství může být fyziologické, velké počty ukazují nespecificky na patologii ledvin - ak. glomerulonefrtida, pyelonefritida, chronická ren. insuficience …), granulované (granula pocházejí z lysozomů renálních tubulárních buněk, nebo z rozpadu leukocytů; diagnostický význam je sporný - dle dalšího nálezu může znamenat tubulární poškození, leukocyturii nebo nemusí být známkou patologie) a voskové (“válce chronického renálního selhání”, obvykle se nacházejí spolu s dalšími válci). Zjednodušeně se dá říci, že postupem času (s pokračující stázou moče v tubulu) se z hyalinního válce v tubulu stává granulovaný a nakonec voskový.