Studijní text
1. Odběr vzorku a preanalytika
Moč je jeden z nejsnáze získatelných biologických materiálů a její vyšetření přináší cenné informace. Zároveň jde o potenciálně infekční biologický materiál, proto při zacházení s těmito vzorky je nutné použití rukavic. Nejvíce chyb, které mohou úplně znehodnotit výsledek vyšetření, najdeme ve způsobu odběru vzorku, jeho skladování a nedodržení maximálního času do provedení analýzy. Základní druhy klinicky používaných vzorků jsou uvedeny v Tabulce 5.1.
Tabulka 1 – Vzorky moče: základní druhy a jejich použití
Druh moče | Typické použití | Poznámka |
první ranní | moč chemicky a sediment zjištění těhotenství | viz také náhodný vzorek |
druhá ranní | moč chemicky a sediment, albuminurie, glykosurie | např. pro vyšetření válců, buněčných elementů a krystalů vhodnější než první ranní vzorek (stabilnější) albuminurie se vyjadřuje v mg/mmol kreatininu |
náhodný vzorek | moč chemicky a sediment, bakteriologie (kultivace + citlivost), amyláza … | odebráno kdykoliv během dne |
katetrizovaná | bakteriologie (kultivace + citlivost) |
|
sběr 24 hodin |
|
|
krátký sběr (cca 4 h) | frakční exkrece | funkční zkoušky ledvin (viz kapitola Ledviny) |
pediatrický vzorek (“chytaná” moč) | moč chemicky a sediment (malé děti s plenkami) | upozornit rodiče na obtížnost odběru |
“Nesbírané” (jednorázové) močové vzorky obecně odebíráme po pečlivém očištění genitálu (ale rozhodně stačí očista v rámci běžné hygieny, není přijatelné např. drastické použití desinfekčních prostředků), do zkumavky zachytíme střední proud moče (minimálně cca 2-3 s od počátku močení). U žen během menstruace nelze správný vzorek (bez cévkování …) odebrat.
Sběr moče obvykle provádíme 24 hodin (ale i kratší intervaly jsou možné) a postup je následující:
pacient se ráno po probuzení vymočí mimo sběrnou nádobu
od té doby sbírá veškerou svou moč do připravené nádoby (ev. více nádob)
dalšího dne ráno se po probuzení (přesně za 24 h) ještě vymočí do sběrné nádoby
následuje promíchání celého objemu nasbírané moče (pokud je více nádob, je nutné slít je do jedné velké), změření objemu moče (s přesností na 100 ml) a odebrání reprezentativního vzorku
Od vyšetření, které vyžadují sběr moče (např. clearance kreatininu) je v současnosti odklon, protože sběr je často zatížen velkou chybou (neúplný sběr, špatné promíchání vzorku, nepřesné změření objemu vzorku …) a pro pacienty je nekomfortní. Existuje-li tedy relativně spolehlivá alternativa bez sběru moče, preferujeme ji.
U každého jednotlivého močového analytu je vhodné dodržet čas od odběru vzorku do vlastní analýzy (konkrétní příklady viz dále). Pokud jej nelze dodržet (např. nelze zajistit včasný transport vzorku do laboratoře), mohou někdy pomoci konzervační činidla, která tento čas prodlouží. Nejjednodušším a nejčastějším konzervačním opatřením je chlad a tma, tj. lednice. Uchování v lednici zabrání významnému růstu bakterií přibližně na 24 hodin. Před vlastní analýzou je nutné vzorek nechat temperovat na pokojovou teplotu (jinak mohou v sedimentu být precipitované amorfní fosfáty a uráty, zvýšená specif. hmotnost). Chemické konzervanty jsou obvykle vhodné jen pro jednu nebo několik málo analýz a s jinými stanoveními mohou naopak interferovat a v praxi se používají spíše ve specifických aplikacích (viz preanalytika). Existují i komerčně dostupné zkumavky, které (dle výrobce) mohou zajistit spolehlivou konzervaci vzorku až na 72 hodin (při pokojové teplotě).
Pokud nejsou vzorky moče dodány do laboratoře (a analyzovány) včas, může dojít k významnému ovlivnění výsledků. Některé změny jsou vázány na namnožení bakterií ve vzorku: bakterie metabolizují glukózu (a ta pak ve vzorku klesá), některé bakterie mají enzym ureázu (ta metabolizuje močovinu ve vzorku na CO2 a NH3 [amoniak] - ten naváže H+ za vzniku NH4+, čímž zvýší pH vzorku). Dále se např. mohou odpařit ketolátky nebo oxidovat bilirubin (na světle). Podrobnosti najdete v kapitole Preanalytika.