Vyšetření zažívacího traktu

Akutní pankreatitida je destrukce tkáně pankreatu a nejčastěji je způsobena uzávěrem (obstrukcí) žlučových cest nebo alkoholismem (často v souvislosti s dietní chybou - oslavy …). Jde o závažné onemocnění, které může pacienta ohrozit na životě. Obvykle rozlišujme (dle klinického obrazu a zobrazovacích vyšetření) lehčí formu edematózní a těžší formu hemoragicko-nekrotickou. Laboratoř může pomoci v diagnostice akutní pankreatitidy i jejích komplikací (hypokalcémie, infikované nekrózy).

Základním laboratorním testem pro diagnostiku akutní pankreatitidy je aktivita α-amylázy (AMS) v séru, ev. i v moči (zde se dynamika opožďuje za sérem o několik hodin). Vzestup amylýzy můžeme očekávat již za 2 hodiny po atace bolestí, vrchol může být již za 12 hodin. Enzym má relativně malou molekulu, proniká tedy i do moče a má krátký poločas (6-12 h ). Protože důvodem zvýšení aktivity AMS v séru může být i onemocnění slinných žlaz, některé laboratoře vyšetřují i pankreatický izoenzym AMS. Klinické příznaky pankreatitidy a onemocnění slinných žlaz jsou však tak odlišné, že význam stanovení pankreatického izoenzymu AMS je sporný. Kruté bolesti břicha (akutní břišní příhodu) se zvýšenou aktivitou AMS v séru nacházíme také např. u perforace žaludečního vředu nebo žlučníku, uzávěru a. mesenterica nebo ileu. Alternativně lze pro diagnostiku akutní pankreatitidy použít stanovení aktivity pankreatické lipázy v séru, které je orgánově specifičtější (zato analyticky méně spolehlivé). Průběh sérové lipázy kopíruje sérovou amylázu, jen má delší poločas (normalizace až za 7-14 dnů).

Jednou z nejnebezpečnějších komplikací akutní (hemoragicko-nekrotické) pankreatitidy jsou infikované pseudocysty pankreatu. Zdroj této infekce je velmi obtížně dostupný, infekce bývá doprovázena obrazem sepse a přímo ohrožuje pacienta na životě. Aktuálně jedinou správnou léčebnou metodou u infikované pseudocysty pankreatu je její drenáž (chirurgická nebo pod CT kontrolou). K odlišení infikované pseudocysty od neinfikované můžeme použít měření hladin prokalcitoninu v séru.

V praxi se setkáme i se zvýšením aktivity AMS v séru u pacientů bez klinických obtíží. Může se jednat o makroamylázémii  - tedy stav, kdy v séru cirkulují komplexy amylázy s protilátkou (imunoglobulinem) nebo komplex několika molekul enzymu dohromady. Velikost takového komplexu pak znemožňuje glomerulární filtraci a enzym se v séru zadržuje a naměříme jeho vyšší aktivitu. Podezření na makroamylázémii budí nález vyšší aktivity enzymu v séru než v moči při normální glomerulární filtraci a zejména frakční exkrece amylázy (FE_AMS, viz Funkční zkoušky ledvin [[odkaz na Ledviny 2.1.]]). Diagnóza se potvrzuje specifičtější metodou - gelovou chromatografií [[odkaz na Principy metod 7.]], která určí velikost molekuly enzymu.