Slovník pojmů
Všechny kategorie |
REJSTŘÍK BIOMARKERŮ |
---|
Sexuální hormony vázající globulin (SHBG)Sexuální hormony vázající globulin (SHBG) je nejvýznamnějším transportním proteinem některých estrogenů a androgenů v krvi a zároveň hlavním faktorem regulujícím jejich distribuci mezi volnou a vázanou formou hormonu. Stanovení (spolu s testosteronem) je zejména indikováno při podezření na hyperandrogenní syndrom (hirsutismy, virilismy, syndrom polycystických ovarií) a při kontrole jeho terapie – hladina SHBG slouží k výpočtu indexu volného androgenu. Dále se stanovuje při poruchách citlivosti na inzulin a podezření na hypotyreózu.
| ||
TestosteronTestosteron je nejdůležitější steroidní hormon ze skupiny mužských pohlavních hormonů, androgenů. Má nejsilnější androgenní účinky. Jeho stanovení se využívá k diferenciální diagnostice u ovariálních poruch, poruch menstruačního cyklu, hirsutismu, nádorů ovarií a dalších. | ||
Tyreoidální autoprotilátkyTyreoidální autoprotilátky významně ovlivňují funkci štítné žlázy. Jsou vylučovány vlastním imunitním systémem organismu jako sekundární odpověď na poškození buněk štítné žlázy. Jsou zvýšené u autoimunitních onemocnění štítné žlázy, jako jsou Gravesova-Basedowova choroba (G-B), lymfocytická tyreoitida (typ Hashimoto a primární myxedém), poporodní tyreoitida a další. | ||
Tyreoidální hormonyMezi tyreoidální hormony jsou zařazeny jak hormony vylučované štítnou žlázou (trijodtyronin, T3 a tyroxin, T4), tak i hormon přímo regulující jejich syntézu (tyreotropin, TSH). Jejich tvorba je řízena zpětnovazebným systémem hypotalamus-hypofýza-štítná žláza. | ||
Tyreotropin (TSH)Tyreotropin (TSH) neboli tyreostimulační hormon je jedním z hlavních faktorů v regulaci biosyntézy hormonů štítné žlázy. Je nezbytný pro normální vývoj a růst organismu. Jeho stanovení se využívá pro jako primární test funkce štítné žlázy a pro screening poruch funkce štítné žlázy. | ||
Tyroxin (T4) a trijodtyronin (T3), volný T4 a volný T3Štítná žláza produkuje prohormon tyroxin (T4), z kterého je dále syntetizován trijodtyronin (T3). Většina hormonů štítné žlázy cirkulujících v krvi je vázána na transportní bílkoviny a tudíž je biologicky inaktivní. Biologickou aktivitu vykazuje jen malá část hormonů (0.1 – 0.3%), která se v krvi vyskytuje ve volné formě (volný T3 (fT3) a volný T4 (fT4). Tyreoidální hormony jsou nezbytné pro růst, vývoj a metabolismus organismu. | ||
SEROLOGIE |
---|
anti E6/E7 protilátky anti E6/E7 protilátky proti časným proteinům E6 a E7 papillomavirů. U onkogenních typů papillomavirů tyto proteiny interagují s buněčnými antionkoproteiny p53 a rodinou RB, v případě proliferativní infekce (vedoucí ke vzniku infekčních virionů; virová DNA je v epizomální formě) se tvoří ve velice malých množstvích po omezenou dobu v závislosti na diferenciaci epiteliálních buněk. V případě závažných lézí, charakterizovaných množícími se nediferencovanými buňkami, dochází k integraci virové DNA do chromozomální DNA infikované buňky a oba onkoproteiny se tvoří stále, navíc při prolomení bazální membrány jsou lépe přístupné buňkám imunitního systému a vznikají anti-E6/E7 protilátky, které můžeme v oběhu detekovat. | ||
Antikardiolipinové protilátkyrozuměno úzce pouze v kontextu diagnostiky syfilis, bývají také označovány jako netreponemové nebo nespecifické. Jsou reakcí imunitního systému na kardiolipin (fosfolipid z buněčných membrán) uvolněný jak z buněk Treponema pallidum subsp. pallidum (v důsledku zničení mikroorganismu imunitní reakcí), tak i z lidských buněk (usmrcených v oblasti probíhajícího zánětu). Protilátky jsou detekovatelné již cca 4 týdny po infekci, proto jsou obligátní součástí screeningu lues (zkrácení imunologického okna). V průběhu syfilis jsou odrazem aktivity infekce a po podané léčbě monitorem jejího úspěchu. Detekují se netreponemovými (nespecifickými, antikardiolipinovými) testy mikroskopicky (VDRLmikro apod.) nebo makroskopicky (RPR apod.). Před zavedením prvního specifického testu (TPI) byly jedinou možností ověření klinického a mikroskopického nálezu (Bordett-Wassermannova reakce – „BWR“). Reakce jsou však zatíženy poměrně vysokým procentem (2-10%) falešně pozitivních výsledků v souvislosti s jinou zátěží fyziologickou (těhotenství, novorozenecký věk, stáří) nebo patologickou (jiné akutní infekce, autoimunitní onemocnění, nádorové procesy, rozsáhlá ischemická ložiska) a také výskytem falešně negativních reakcí (v počátku onemocnění před sérokonverzí 2-5%; u pozdní latentní syfilis představuje až 30% případů; zonální fenomén u akutní syfilis 2%). | ||
Antitreponemové protilátky – tvoří se proti antigenům Treponema pallidum subsp. pallidum (lipoproteinům). Sérokonverzi jsou schopny zachytit okolo 5. – 6. týdne po infekci. Vyšetřují se treponemovými (specifickými) screeningového typu (TPHA, TP-PA, EIA, ELISA, chemiluminiscence) i konfirmační testy k ověření diagnózy (FTA-ABS, western blot). Je možno jimi odděleně vyšetřovat IgM třídu protilátek (posouzení aktivity syfilis a úspěšnosti léčby, intrauterinní infekce). Samozřejmě i zde je nutné počítat s možným výskytem falešně negativních reakcí, zejména v inkubační době a na počátku I. stadia, ( cca 2% u testů pro třídu IgG a až 30% u testů pro třídu IgM) a falešně pozitivních (cca 1-2%) reakcí. Více informací o soupravě ke stanovení protilátek proti Treponema pallidum od firmy Abbott Laboratories. | ||