Nadprodukce parathormonu příštítnými tělísky, způsobená jejich dlouhodobou stimulací na základě jiného onemocnění. Nejčastější příčinou sekundární hyperparatyreózy je chronické selhání ledvin. Stimulaci příštítných tělísek způsobuje: a) hypokalcémie (daná nedostatečnou absorpcí vápníku v tenkém střevě jako následek snížené koncentrace kalcitriolu při nedostatečné hydroxylaci vitamin D v poloze 1α v ledvinách) b) hyperfosfatémie (následek porušené eliminace anorganického fosfátu ledvinami). Sekundární hyperparatyreóza ohrožuje nemocného rozvojem renální osteopatie, kalcifikací měkkých tkání včetně stěny cév a může přejít v terciární hyperparatyreózu. Léčba spočívá v podávání kalcitriolu či 1α-kalcidiolu, vazačů fosfátu a kalcimimetik.
Anglický ekvivalent: Secondary hyperparathyroidism, SH