Karcinom žaludku je nádorové onemocnění žaludeční stěny, které je v současné době čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu v Evropě. Celosvětově se dokonce jedná o druhou nejrozšířenější malignitu; nevyšší výskyt tohoto onemocnění je v Japonsku a Číně. V Japonsku, vzhledem k vysoké incidenci onemocnění, je stanovení pepsinogenů v séru screeningovým testem.
Karcinomy žaludku postihují častěji muže než ženy (uvádí se 2 – 3x), přičemž se v převážné většině jedná o adenokarcinomy (až 95% případů; viz obr. 1); zbytek představují vzácné lymfomy a nádory hladké svaloviny žaludku.
Obr. 1. Adenokarcinom žaludku
(zdroj: http://web2.airmail.net/uthman/specimens/index.html)
Pro adenokarcinom žaludku je charakteristický složitý vývojový proces, kdy jeho patogeneze je ovlivňována interakcí mezi bakteriemi, prostředím (zejména to souvisí s potravními návyky), genetickými dispozicemi pacienta a molekulárními mechanismy.
Vývoj onemocnění probíhá od zánětu žaludeční sliznice - gastritidy; v pokročilém chronickém stádiu charakteristickém zakrněním žaludeční sliznice a vymizením žláz (atrofická gastritida), přes střevní (intestinální) metaplazii (přeměna žaludeční sliznice na střevní typ, kdy dochází k histologickým změnám epitelu a produkci mucinů), až k vlastnímu karcinomu, nejčastěji se silným sklonem k invazi do okolní tkáně. Nepříznivou prognózu pacienta dokresluje skutečnost, že zhruba v 80% případů onemocnění metastázuje.
Nejdůležitějším faktorem vzniku zánětu a následných histologických změn žaludeční sliznice až k adenokarcinomu, je přítomnost bakterie Helicobacter pylori v žaludku (viz obr. 2). Uvádí se, že téměř polovina světové populace je postižena touto infekcí.
Obr. 2. Helicobacter (syn. Campylobacter) pylori
(zdroj: http://info.fujita-hu.ac.jp/~tsutsumi/photo/photo002-6.htm)
|
|
Bakterie podněcuje zánětlivou odpověď žaludeční stěny, přičemž průběh infekce a vznik onemocnění je závislý jak na stavu hostitele a prostředí, tak také na genetických dispozicích bakterie projevující se různou virulencí.
Vliv této bičíkaté bakterie na vznik karcinomu žaludku prokázali australští lékaři Barry Marshall a Robin Warren v roce 1982, za což získali v roce 2005 Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii. H. pylori je jediným prokázaným bakteriálním karcinogenem.
Během celého složitého patofyziologického vývoje karcinomu žaludku dochází rovněž k biochemickým změnám, což souvisí zejména s atrofií žaludeční sliznice. Jedním z důležitých indikátorů těchto změn je systém pepsin – pepsinogen.
Pepsin (viz obr. 3) je enzym z řady proteáz, který se vyskytuje v žaludku většiny obratlovců a který se podílí na trávení (štěpí bílkoviny na menší polypeptidy, které jsou dále štěpeny v tenkém střevě). Vzniká v buňkách žaludeční sliznice jako inaktivní proenzym pepsinogen.
Obr. 3. Model molekuly pepsinu A
Rozeznáváme dva příbuzné pepsinogenové systémy lišící se místem sekrece v různých buňkách žaludeční sliznice: pepsinogen I (nebo A; zkratka PG I) a pepsinogen II (nebo C; zkratka PG II).
K aktivaci těchto prekurzorů dochází v kyselém prostředí žaludku za přítomnosti kyseliny chlorovodíkové, přičemž vznikající pepsin je schopen další aktivace pepsinogenů (tzv. autokatalýza). Zhruba 1% PG I a PG II se dostává do krevního oběhu, kde může být stanovováno. Sérové hladiny pepsinogenů tak mohou odrážet morfologický a funkční stav žaludeční sliznice, protože v důsledku ztráty žlaznatých buněk během atrofické gastritidy dochází ke snížení produkce těchto proenzymů.
Pepsinogen I a pepsinogen II tak lze považovat za slibné markery patologických změn žaludeční sliznice jako prekancerózního stavu rakoviny žaludku.
Za nejvýhodnější variantu serologických markerů je považována kombinace stanovení hladiny pepsinogenu I a poměru hladin obou pepsinogenů (PG I/ PG II); souvisí to s uvedenými odlišnostmi v sekreci různými buňkami sliznice. Tento poměr významně klesá v závislosti na stupni atrofie žaludeční sliznice (a tím zvýšeném riziku adenokarcinomu žaludku) nebo na přítomnosti infekce H. pylori (měření hladin pepsinogenů lze rovněž považovat za ukazatele eradikace bakteriální infekce).
Firma Abbott Laboratories nabízí metody ke kvantitativnímu stanovení Pepsinogenu I a Pepsinogenu II na imunoanalytických systémech ARCHITECT v lidském séru a plazmě, a to na principu 2krokové chemiluminiscence (Chemiflex). Cut-off pro detekci atrofie žaludeční sliznice (při 80% specifičnosti): pepsinogen I: hodnoty menší než 70 ng/ml; poměr hladin PG I/PG II: menší než 3.0 (data z příbalového letáku firmy Abbott).
Tato prezentace ja také k dispozici ve verzi pro:
| Tisk (pdf) | |
|