Diabetická ketoacidóza je relativně častou komplikací (1-10%/pacienta/rok) zejména diabetu 1. typu. Hlavními vyvolávacími faktory jsou infekce a neadekvátní aplikace inzulínu, etiologicky jde o neadekvátní účinek inzulínu (buď jeho absolutní nedostatek nebo zvýšení kontraregulačních hormonů ev. přítomnost inzulínové rezistence). Z laboratorních známek je charakteristická hyperglykémie (> 11 mmol/l), nízké pH (<7,3) a metabolická acidóza se zvýšeným anon gapem způsobená ketonémií. U pacientů s těžkou ketoacidźou se šokem lze pozorovat falešně negativní (nebo snížené) ketolátky v moči kvůli převaze beta-hydroxybutyrátu, který s močovým proužkem nereaguje. V léčbe je kromě inzulinoterapie zásadní rehydratace (vlivem osmotické diurézy bývá celkový deficit vody až 10 litrů). Dále je důležitá replece močí ztracených iontů (hlavně K+). U diabetiků 2. typu, kteří dostávají novou skupinu léků - glifloziny (inhibitory SGLT-2) je třeba počítat se zvýšenou tendencí ke ketoacidóze, což v prezentaci demonstrujeme na kazuistice.