Studijní text + kazuistiky

Obecné zásady

Na vyšetření zaslat moč získanou jednorázovým odběrem nebo provést sběr moče v určitém časovém období.

Jednorázově se odebírá většinou koncentrovaná 1. ranní moč, která se vytváří v noci bez současného příjmu tekutin (pacient 10 - 12 h před odběrem nejí a nepije). Při jednorázovém odběru moče kdykoliv během dne se hodnotí vylučování analytů v poměru k vyloučenému  kreatininu.

U sběru moče se dává přednost 24-hodinovému sběru pro výrazné změny ve vylučování v průběhu dne způsobené fyzickou námahou, ortostázou, příjmem potravy či diurnálním rytmem. Moč se sbírá od 6 do 6 h (lze upravit dle denního rytmu konkrétního pacienta). V den testu se pacient ráno v 6 h naposledy vymočí do WC a od té doby střádá veškerou moč (i před stolicí) do označené, čisté a suché sběrné nádoby (musí mít větší objem než je diuréza pacienta). Sběrné nádoby se vymývají pouze horkou vodou bez použití saponátů a dezinfekčních prostředků. Moč je nutno uchovávat v chladu (nejlépe v chladničce při T 2 - 8 °C), temnu a zakrytou. Sběr moče končí v 6,00 h následujícího dne vymočením do sběrné nádoby. Veškerou moč je třeba důkladně promíchat, objem změřit v odměrném válci s přesností na 100 ml (neprovádět pouhý odhad ze sběrné nádoby). Do laboratoře poté zaslat minimálně 5 ml průměrného vzorku za 24 h. Na žádance je třeba vyznačit přesnou diurézu/24 h  k výpočtu odpadů. Sběr moče může být také zkreslen reziduální močí. U pacientů s velkou diurézou (forsírovaná diuréza) je možno využívat techniku desetinového sběru moče - v chladničce je vždy uchována 1/10 průměrného vzorku vymočeného za 1-2 h (zbytek se po změření diurézy vylije); tyto objemy se slévají a uchovávají. Diuréza se měří každou 1-2 hodiny, výsledná diuréza je součet za 24 h.

Někdy je nutno moč acidifikovat nebo alkalizovat; acidifikační i alkalizační činidlo může sloužit ke konzervaci látek rozkládajících se při změně pH (konzervace může být prováděna i enzymovou inhibicí) nebo k rozpuštění solí vysrážených na dně sběrné nádoby. Konzervační činidlo musíme do sběrné nádoby přidat po vymočení první porce, při diuréze vyšší než 2 l by měla být přidána další dávka. Acidifikace či alkalizace za účelem rozpuštění vzniklých solí se provádí až na konci sběru, kdy je třeba vmíchat potřebné množství příslušného činidla do sběrné nádoby; nutno provádět přímo na oddělení ještě před odlitím průměrného vzorku, pokud se stanovení provádí ze sbírané moče. Výjimkou je jednorázový odběr, kdy se acidifikace nebo alkalizace za účelem rozpuštění vzniklých solí (nikoliv jako konzervační činidlo) může provést až v laboratoři. Podmínkou je odlití moče ze sběrné nádoby do zkumavky ihned po vymočení, aby nedošlo k vysrážení solí na dně sběrné nádoby. Acidifikovanou a alkalizovanou moč nelze použít na stanovení sodíku, draslíku a chloridů. Moč upravenou přidáním jakékoliv látky nelze použít na stanovení proteinurie a samozřejmě na chemické vyšetření moče, které provádíme pouze z moče čerstvé.

Odpad analytů v moči závisí na funkci ledvin, hormonální regulaci, jejich příjmu a stavu organismu (katabolismus, anabolismus, nedostatek či nadbytek stanovovaných látek)!

Tab. Přehled činidel používaných k úpravě moče (uvedená množství platí pro normální diurézu - maximálně na 2l moče)