Von Willebrandova choroba (VWCH) je dědičná krvácivá choroba způsobená vrozeným defektem von Willebrandova faktoru (VWF), který je tvořen v megakaryocytech a v endoteliálních buňkách. VWF váže koagulační faktor VIII (FVIII) a chrání ho tak před proteolytickou degradací, zprostředkovává adhezi trombocytů k subendotelu a vzájemnou agregaci destiček – viz obr.
VWCH je nejčastější dědičná krvácivá choroba, s prevalencí defektu VWF v populaci až 1%. Klinicky významné krvácivé projevy jsou u pacientů udávány s prevalencí 100-200/milión populace, život ohrožující krvácení u 0,5-3,0 osob/milión.
Von Willebrandova choroba se dělí na kvantitativní defekt (typ 1 a typ 3) a na kvalitativní defekt – typ 2. Typ 1 je děděn autozomálně dominantně a typ 3, u kterého je snížení von Willebrandova faktoru pod 5%, je děděn autozomálně recesivně, Typ 2 je děděn většinou autozomálně dominantně a dále se dělí na subtypy [1]:
2A: Pokles na trombocytech závislých funkcí VWF, spojený s chyběním vysokomolekulárních multimerů VWF.
2B: Zvýšená afinita VWF k destičkovému glykoproteinu Ib (GPIb). Důsledkem interakce trombocytů s VWF je spontánní agregace trombocytů a zvýšení clearence těchto komplexů z cirkulace s následnou trombocytopenií a snížením vysokomolekulárních multimerů VWF.
2M: Pokles na trombocytech závislých funkcí VWF, který není, na rozdíl od typu 2A, způsoben chyběním vysokomolekulárních multimerů VWF. Na rozdíl od ostatních kvalitativních defektů je tento typ děděn autozomálně recesivně.
2N: Pokles afinity VWF k faktoru VIII (FVIII) - snížená je pouze hladina FVIII.
K diagnostice VWCH se používají následující specifické testy: Stanovení antigenu VWF (VWF:Ag), aktivity FVIII (FVIII:C), funkční aktivity VWF, která se stanovuje jako aktivita ristocetinového kofaktoru (VWF:RCo) nebo jako vazebná aktivita (kapacita) pro kolagen (VWF:CBA). Diskriminační testy pak umožňují rozlišit jednotlivé typy VWCH, mezi které patří: ristocetinem indukovaná agregace trombocytů (RIPA), která je snížená u těžších defektů VWF, zvýšená je u typu 2B; vazebná kapacita VWF pro FVIII (VWF:FVIIIB), která slouží k diagnostice typu 2N; elektroforéza na SDS-agarózovém-polyakrylamidovém gelu, která je nutná k průkazu deficitu vysokomolekulárních multimerů VWF (typ 2A, 2B) či poruchy jejich struktury (typ 2M).
VWF:RCo měří schopnost multimerů VWF vázat se na destičkový GPIb. VWF:CBA měří schopnost multimerů VWF vázat se na kolagen. Poměr VWF:CBA/VWF:Ag je u typu 2A a 2B nižší než poměr VWF:RCo/VWF:Ag, zatímco u typu 2M je tomu naopak: VWF:CBA/VWF:Ag může být v normě (1,0) a snížen je pouze poměr VWF:RCo/VWF:Ag [2].
Princip testu VWF:CBA je uveden na obrázku:
Vyšetřování VWF:CBA, na rozdíl od VWF:Ag, FVIII:C, VWF:RCo a RIPA však dosud není běžně rozšířená vyšetřovací metoda, obdobně jako elektroforéza multimerů VWF. Rozšíření VWF:CBA do praxe bránilo především to, že do roku 2000 neexistovaly žádné komerční sety. V současnosti jich však je již celá řada a většina z nich spolehlivě odliší kvantitativní defekt VWF (typ1) od kvalitativního defektu spojeného s chyběním vysokomolekulárních multimerů (typ2A, 2B) [3]. Méně jasné zůstává, zda u těchto komerčních setů je u typu 2M VWCH VWF:CBA méně snížená (případně v normě) oproti sníženému VWF:RCo, někteří výrobci komerčního setu ke stanovení VWF:CBA to uvádí a při použití „in-house“ vyrobeného setu byl poměr VWF:CBA/VWF:Ag 0,8-1,3 a u typu 2A 0,1-0,6 [4]. Dosud však chybí nezávislé posouzení schopnosti komerčních setů odlišit typ 2A, 2B od typu 2M, na rozdíl od schopnosti odlišit typ 1 od typu 2A, 2B [3].
Nálezy charakteristické pro jednotlivé typy VWCH shrnuje tabulka:
Kombinací poměru VWF:RCo/VWF:Ag a poměru VWF:CBA/VWF:Ag a vyšetření FVIII:C tedy lze dosáhnout nejen odlišení typu 1 WCH od typu 2, ale i odlišit typ 2A a 2B od typu 2M. Typ 2A od typu 2B pak lze odlišit dle RIPA a typ 2N lze potvrdit dle vyšetření VWF:FVIIIB. K zaklasifikování VWCH na uvedené typy a subtypy typu 2 tak lze pravděpodobně ve většině případů dospět i bez nutnosti vyšetřovat multimery VWF. Problémem ale zůstává skutečnost, že klasifikace subtypů typu 2 VWCH je různorodější než udává výše uvedená dosud používaná a poměrně jednoduchá klasifikace VWCH [5].
Literatura:
- Federici AB. Classification of inherited von Willebrand disease and implication in clinical practice. Thromb Res 2009; 124 (Suppl. 1): 2-6.
- Favaloro EJ. Laboratory identification of von Willebrand disease: technical and scientific perspective. Semin Thromb Hemost 2006; 32: 456-471.
- Favaloro EJ. Evaluation of commercial von Willebrand factor collagen binding assays to assist the discrimination of types 1 and 2 von Willebrand disease. Thromb Haemost 2010;104:1009-1021.
- Riddell AF, Jenkins PV, Nitu-Whalley IC et al. Use of the collagen-binding assay for von Willebrand factor in the analysis ot type 2M von Willebrand disease: a comparison with the ristocetin cofactor assay. BJH 2002; 116: 187-192.
- Schneppenheim R, Budde U. von Willebrand factor: the complex molecular genetics of a multidomain and multifunctional protein. J Thromb Haemost 2011; 9 (Suppl. 1): 209-215.
Tato prezentace ja také k dispozici ve verzi pro:
| Tisk (pdf) |
 |
Jak citovat toto dílo? (údaje kurzívou doplňte sami)
Petr Smejkal, MUDr., Ph.D.: Kolagen vazebná aktivita von Willebrandova faktoru (VWF:CBA) v diagnostice von Willebrandovy choroby. PO>STUDIUM [online] 20.12.2012, poslední aktualizace 20.12.2012 [cit. aktuální datum]. Dostupný z WWW: https://postudium.cz/mod/forum/discuss.php?d=563. ISSN 1803-8999