Syndrom diabetické nohy, jako jedna z častých komplikací chronického diabetu mellitu, je definován jako ulcerace, rána penetrující celou vrstvou kůže, nebo postižení hlubokých tkání nohy distálně od kotníku včetně kotníku. Závažnost syndromu můžeme hodnotit dle Wagnerovy klasifikace do 5 stupňů. V léčbě hraje nejdůležitější roli především prevence samotného vzniku diabetické nohy. Zde klademe důraz hlavně na pravidelné prohlížení a vyšetřování nohou diabetiků, dále na správnou obuv nemocných a také na včasnou léčbu drobných lézí nohou (otlaky, oděrky, hyperkeratózy…). Vlastní lokální léčba již vzniklých defektů spočívá v mechanickém čištění ran, odstraňování nekróz a hyperkeratóz, podpoře epitelizace a v případě neúspěchu v nízké amputaci. K zmíněnému čištění ran můžeme využít larvy mouchy bzučivky zelené (Lucilia sericata), které se živí výhradně nekrotickou tkání. Larvy dále tráví i patogenní organismy z rány a svým pohybem stimulují produkci serózního exsudátu, který odplavuje bakterie a podporuje tvorbu granulační tkáně.