Radioterapie (RT) jako konzervativní léčba karcinomu prostaty je dle recentních guidelines běžně indikovanou metodou. Využívá se jako metoda kurativní u lokalizovaných i lokálně pokročilých tumorů, nebo jako metoda adjuvantní či salvage radioterapie ve spojitosti s radikální prostatektomií, či jako paliativní technika u kostních metastáz. Toxicita RT se snižuje s používáním modernějších metod, jako je RT s modulovanou intenzitou (IMRT), která může být kombinována s obrazem řízenou RT (IGRT). Toxicita dále závisí na frakcionaci dávky, objemu ozařovaných rizikových orgánů a náplni močového měchýře. Toxicitu můžeme dělit na časnou a pozdní. Urologické komplikace na podkladě časné toxicity se manifestují do 3 měsíců po skončení léčby a vznikají v důsledku zvýšené produkce prozánětlivých cytokinů (IL-1, IL-6, TNF-a), které vedou k rozvoji radiační cystitidy. Pozdní toxicita je podkladem k chronickým změnám močového měchýře. Maximum těchto změn nalézáme po 2-3 letech od ukončení RT, ale fibrózní změny mohou vznikat dokonce i po 10 letech. Na rozdíl od časných komplikací jsou tyto změny ireverzibilní. Dle skórovacích systémů RTOG/EORTC onkologické společnosti můžeme akutní i chronické poradiační změny močového měchýře dělit do 5 stupňů.
Urologické komplikace radioterapie karcinomu prostaty
autor MUDr. Lucie Štěpániková -
Počet odpovědí: 0