Články a aktuality 2012 - 2018

Sdělení se zabývá léčbou syndromu dechové tísně nezralých novorozenců a shrnuje moderní způsoby podání exogenního surfaktantu metodami méně invazivní aplikace.

Akutní pankreatitida je stav, kdy dochází k autodigesci žlázy a vzniku nekróz. Přednáška se zaměřuje na změny v diagnostice, hodnocení, léčbě a patofyziologii onemocnění, které se odehrály během posledních několika let. Srovnává Atlantskou klasifikaci z roku 1992 s novinkami z roku 2012. Akutní pankreatitidu již tradičně nerozdělujeme na nekrotizující a edematózní, ale vyčleňujeme ještě „prostřední cestu“ na základě klinického obrazu a to konkrétně 2 parametrů: lokální komplikace a přechodné orgánové selhání. Zmiňuje se rovněž o roli nukleárního faktoru kappa B a katepsinu B a některých nově objevených genových mutací v patofyziologii tohoto stavu.

Vztah mezi denzitou kostního minerálu (BMD, Bone Mineral Density) a osteoartrózou (OA) je předmětem diskuze již několik desetiletí. Foss a Byers upozornili již před 43 lety na skutečnost, že kyčelní klouby pacientů, operovaných pro zlomeninu krčku femuru, nebývají  postiženy osteoartrózou [Foss MV, Byers PD, Ann Rheum Dis 1972;31:259–264]. Vztah mezi vyššími hodnotami BMD a prevalentní  i incidentní osteoartrózou velkých kloubů zjistila řada epidemiologických studií. Podstata tohoto vztahu však stále zůstává nezjištěna.

Peroperační ultrasonografie (IOUS) je v současnosti standardní součástí operačních výkonů na játrech. Cílem IOUS je zhodnocení aktuální velikosti operovaného nádoru, posouzení eventuálního prorůstání do cév či okolních struktur a vyloučení přítomnosti dalších ložisek v jaterním parenchymu, která nebyla zjištěna na předoperační diagnostické metodě (CT či MR). Výsledky peroperační ultrasonografie v některých případech ovlivní průběh operace, obvykle ve smyslu rozšíření operačního zákroku v případě nalezení většího rozsahu operovaného nádoru či dalších podezřelých ložisek v jaterním parenchymu či odstoupení od resekčního výkonu z důvodu nedostatečné reziduální kapacity jaterního parenchymu. Za kontroly peroperační ultrasonografie se provádí intervenční výkony – radiofrekvenční ablace, biopsie. V prezentovaném souboru 45 operovaných pacientů  s primárním jaterním nádorem jsme prokázali 25% dodatečných ložisek a strategie operačního výkonu byla na základně nálezu IOUS změněna u 13 pacientů.

Únavové (stresové) zlomeniny jsou relativně častým následkem vyplývajícím z přetěžování, typicky kostí dolních končetin. Dosavadní studie nedokázaly identifikovat rozdíly v kostní denzitě a struktuře kostí mezi pacienty, kteří utrpěli únavovou zlomeninu, a kontrolami.

Preeklampsie představuje závažnou komplikaci těhotenství a porodu, která je zatížena vysokou morbiditou jak neonatální, tak mateřskou. Toto onemocnění je bohužel možné diagnostikovat až ve fázi rozvinuté choroby. V posledních letech je snaha identifikovat rizikové těhotné, které mají vyšší pravděpodobnost rozvoje preeklampsie a těm nabídnout možnost prevence, tedy podávání nízkých dávek kyseliny acetylsalicylové od pozitivity screeningu až do 36. týdne těhotenství. V našem sdělení představujeme screeningový test proveditelný v 1. trimestru, který je proveditelný na našem pracovišti a jehož sensitivita činí 90 %, resp. 45 % na stanovení rizika časné, resp. pozdní preeklampsie.

Antiresorpční léky osteoporózy prostřednictvím výrazného potlačení kostní remodelace (dnes reprezentované bisfosfonáty a denosumabem) dokáží udržet stávající množství kostní hmoty či, v přítomnosti silných rizikových faktorů osteporózy, alespoň zpomalit její úbytek. Mikroarchitektura kostní tkáně je při jejich použití nenejvýše zachována.

Cholelitiáza znamená přítomnost konkrementů (kamenů) ve žlučníku nebo ve žlučových cestách. Výskyt žlučových kamenů je 2-5krát častější u žen než u mužů. Incidence v populaci je podle pitevních údajů 10-35%, přičemž s věkem stoupá. Nejčastěji jsou žlučové kameny ve žlučníku (cholecystolitiáza). Klinický obraz prosté cholecystolitiázy může mít formu dyspeptickou nebo kolikovou. Nejčastější komplikaci cholecystolitiázy představují záněty. Může jít o akutní cholecystitidu, dále jde o cholecystitidu chronickou. Další komplikací je vycestování kamenů ze žlučníku do žlučových cest.
Kameny ve žlučových cestách pocházejí nejčastěji ze žlučníku, ale mohou vznikat i primárně ve žlučových cestách. Klinicky mohou být tyto kameny i němé. Častěji ale vyvolávají bolesti, obstrukční ikterus, cholangitidu nebo akutní pankreatitidu.

Asymptomatická forma cholecystolitiázy léčbu nevyžaduje, u dyspeptické formy a při opakovaných biliárních kolikách je vhodná plánovaná chirurgická cholecystektomie. Pokud jsou přítomné známky obstrukce žlučových cest, potažmo cholangitidy, je nutné odstranění kamenů ze žlučovodu, v současnosti je metodou volby ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie).

Persistence, měřítko setrvání pacientů na nastavené léčbě, je definována jako čas od zahájení do přerušení léčby. Vyšší persistence na léčbě osteoporózy je spojena se snížením rizika zlomenin. Denosumab snižuje v klinických studiích riziko různých typů zlomenin. Definitivní údaje o persistenci na léčbě denosumabem v klinické praxi dosud nebyly k dispozici.

V prezentaci se autoři v úvodu zaměřují na obecné informace o endokrińní orbitopatii, její incidenci , symptomatologii a klinické projevy. V práci je představeno vyšetřovací schéma používané k diagnostice tohoto onemocnění v naší společné endokrinologicko-oftalmologické poradně ve FN Plzeň. Jde o kombinaci laboratorního vyšetření,endokrinologického vyšetření, oftalmologického vyšetření a vyhodnocení zobrazovacích metod.
K monitoraci endokrinní orbitopatie běžně užíváme sonografii okohybných svalů. V případě podezření na jiné postižení očnice volíme lowdose computerovou tomografii k lepšímu přehledu o hrotu orbity a kostních strukturách očnice. Nadaří-li se získat přehledný obraz o přímých okohybných svalech pomocí sonografie je pacientovi objednána magnetická resonance. Na základě zhodnocení výše jmenovaných vyšetřovacích modalit vytváříme terapeutický plán. Pacienta po zaléčení sledujeme v intervalech které určujeme na základě tíže a aktivity choroby. V aktivní fázi onemocnění se snažíme potlačit zánětlivé projevy v očnici v indikovaných případech kortikosteroidy. Po zklidnění a dosažení fáze vyhoření přichází na řadu event. chirurgické výkony na víčkách či operace možného vzniklého šilhání. Péče o pacienty s endokrinní orbitopatií by vždy měla vycházet z úzké mezioborové spolupráce v centrech s potřebným technickým a personálním vybavením.