Články a aktuality 2012 - 2018

 

 PŘETÍŽENÍ ORGANIZMU ŽELEZEM

Přetížení organizmu železem vzniká při pozitivní bilanci tohoto prvku, zapříčiněné zvýšeným vstřebáváním a/nebo přívodem železa, dále při zvýšeném katabolizmu hemoglobinu u hemolýz a inefektivní erytropoézy a konečně při poruchách transportu železa z buněk. Při hemolytických anémiích a u stavů s výrazně inefektívní erytropoézou je prokázáno i zvýšené vstřebávání železa v duodenu, pravděpodobně důsledkem signalizace přes erytropoetický regulátor. Nejčastější příčiny a mechanizmy vzniku přetížení organizmu železem jsou uvedeny v tabulce 1. V klinice v našich podmínkách jsou daleko nejčastějšími příčinami „iron overload„ mnohočetné transfúze u nejrůznějších typů anémií nereagujících na jinou léčbu a dále hereditární hemochromatóza.

Tab. 1        Nejčastější příčiny pozitivní bilance železa

Mechanizmus	Výskyt
Zvýšený přívod Fe parenterálně	Polytransfudovaní pacienti, Vzácněji při iatrogenním předávkování parenterálním Fe
Zvýšený přívod Fe potravou	Africká forma hemochromatózy, je zde velmi pravděpodobně i vrozená porucha enterálního bloku vstřebávání Fe
„Iron loading anemias“	Zvýšené vstřebávání železa při zvýšené ( i inefektívní) erytropoéze  –např. talasémie, jiné hemolýzy, MDS..
Hereditární hemochromatóza I-V	Mutace v genech, kódujících proteiny regulace metabolizmu Fe
Poruchy utilizace Fe	Anemie chronických onemocnění (ACD), sideroblastické anémie.  Overload železem u ACD, pokud nejsou pacienti polytransfundováni, většinou nevede k výraznějším orgánovým poruchám. Zvýšené ukládání Fe v hepatocytech při jaterních afekcích jakékoliv etiologie
Metabolický syndrom – mechanizmus přetížení nejasný	S inzulínovou rezistencí asociované přetížení jater železem

 

U anémie chronických onemocnění (ACD –Anemia of Chronic Diseases) jde o sekundární poruchu utilizace železa, kdy je železo zadržováno v RES a je obtížněji dostupné pro erytropoézu. Lze v tom spatřovat snahu organizmu o obranu proti příčině ACD – železo je takto odebráno nejen erytropoéze, ale i neoplastické či mikrobiální buňce. Nejčastějšími příčinami ACD jsou chronické záněty, infekty a neoplázie. Mechanizmus vzniku ACD je však složitější než pouhá porucha utilizace železa a je často multifaktoriální. Celkový obsah železa v organizmu nemusí však být u ACD zvýšen a přetížení organizmu železem ve smyslu orgánových projevů hemosiderózy nepatří k typickému obrazu ACD, pokud nejde o výrazně polytransfundované pacienty či pacienty s těžkou hepatopatií.

Těžké hepatopatie jakékoliv etiologie (alkoholická cirhosa, chronické hepatitidy, Wilsonova nemoc aj.) jsou spojeny se zvýšeným ukládáním železa do hepatocytů. Je známou skutečností, že abusus alkoholu potencuje hypesiderózu jater u pacientů s hereditární hemochromatózou.

U sideroblastických anémii nacházíme primárně či sekundárně porušenou utilizaci železa s typickým nálezem prsténčitých či jinak patologických sideroblastů při barvení na nehemové Fe v kostní dřeni. Sekundární sideroblastické anémie detekujeme nejčastěji u neoplázií, chronických zánětů nebo po některých lécích a chemikáliích. Častěji však jde o tzv. primární nebo idiopatické sideroblastické anémie, které jsou dnes řazeny k myelodysplastickým syndromům (MDS). Inefektivní erytropoéza u těchto nemocných vede k zvýšenému vstřebávání železa a zvýšená zátěž organizmu železem zde vzniká i iatrogenně u pacientů závislých na transfuzích.

U pacientů s metabolickým syndromem často nacházíme zvýšenou hladinu feritinu a mnohdy i zvýšený obsah železa v játrech. U pacientů s inzulínovou rezistencí někteří autoři zavedli nový termín s inzulínovou rezistencí asociované přetížení jater železem (insulin resistance-associated hepatic iron overload). Zajímavé je, že po venepunkční léčbě došlo k zlepšení inzulínové rezistence u těchto nemocných.

 

 HEREDITÁRNÍ HEMOCHROMATÓZA

Metabolizmus Fe je výrazně pozměněn u osob s hereditární hemochromatózou (HH). U klasické formy jde autozomálně recesivní onemocnění, při němž jsou tito jedinci ohroženi nadměrným ukládáním Fe do parenchymatozních orgánů, především do jater. Sideróza orgánů se klinicky manifestuje širokým spektrem nespecifických symptomů, typický plně vyjádřený obraz v podobě „ bronzového diabetu“, tradovaný v učebnicích, je spíše vzácný. HH představuje model primárního přetížení organizmu železem v důsledku poruchy regulace metabolizmu železa a je ji nutno odlišit od sekundárního „iron overload“ a od stavů, zapříčiněných parenterálním přívodem nadměrného množství železa do organizmu. V tabulce 2 jsou uvedeny klinické symptomy, spojené s manifestací hereditární hemochromatózy.

Tab. 2 Klinické manifestace hereditární hemochromatózy

 

Hepatopatie : fibrosa, cirhóza, karcinom, porfyria cutanea tarda

Slabost, malátnost, úbytek váhy

Hypopituitarizmus, hypotyreóza, hyperpigmentace, hypogonádizmus

Kardiomyopatie – dysrytmie, srdeční selhávání

Diabetes mellitus

Insuficience nadledvin

Bolesti břicha

Atropatie

 

Patofyziologický mechanizmus HH není zcela přesně znám, jde především o poruchu regulace vstřebávání Fe v gastrointestinálním traktu (vadný tzv. „slizniční blok“, nebo porucha negativních zpětných vazeb resorpce Fe). Devadesátá léta minulého století byla svědky intenzívní snahy o identifikaci genů, zodpovědných za tuto poruchu. Z dřívějších studií bylo zřejmé, že kandidátní gen nebo geny pro HH budou ležet v blízkosti lokusů hlavního histokompatibilního komplexu (MHC – maior histocompatibility complex). Posléze byl izolován a identifikován gen, ležící 4,5 Mb telomericky od HLA-A lokusu a byl nazván nejprve HLA-H a posléze HFE gen. Další výzkumy prokázaly, že daleko nejčastější genetickou příčinou HH jsou mutace v HFE genu. V převážné většině případů se jedná o bodovou mutaci G845A, mající za následek záměnu aminokyselin Cys282Tyr = C282Y.

Frekvence heterozygotních nosičů mutace HFE C282Y v kavkazské populaci se odhaduje na 5-12%, frekvence hemochromatózy, diagnostikované na bázi vyšetření parametrů metabolizmu železa, se zde pohybuje mezi 1:200 až 1:400. Homozygotní stav HFE C282Y lze detekovat u 80% - 100% těchto pacientů.

Další mutací, spojenou s HH, je záměna H63D v molekule HFE (mutace HFE H63D). Její frekvence u kavkazské populace obnáší až 25%, u HH je však méně frekventní než HFE C282Y. Asi u 5% pacientů s HH je nalézán smíšený heterozygotní stav C282Y + H63D. Třetí detekovanou mutací HFE genu je S65C, její význam pro rozvoj manifestní HH je však méně jasný, nejspíše i zde půjde o dvojité heterozygoty C282Y + S65C.

Současný výčet mutací a polymorfizmů, detekovaných v oblasti HFE genu, obnáší více jak třicet drobných molekulárních odchylek od sekvence „wild type“ HFE genu, jejich klinický význam je však zatím nejasný a jejich frekvence je nízká. Některé z nich (např. HFE*09 T314C a HFE*10 G277C) se nacházejí v oblasti HFE genu, kódující oblast, ovlivňující afinitu HFE proteinu k TfR, jiné (např. HFE*04 v intronu 4) mohou zkreslovat diagnostiku běžných HFE mutací. HFE mutace se nyní nově označují symboly HFE*01… HFE*25…, přičemž nejčastější tři jsou označeny jako HFE*01 (G845A=C282Y), HFE*02 (C187G=H63D) a HFE*03 (A193T=S65C).

 

 HEPCIDIN

Nový pohled na regulaci metabolizmu železa včetně mechanizmu, jakým by deficit funkčního HFE proteinu mohl vést k manifestaci „iron overload“, přinášejí poznatky o nově objevené regulační molekule, zvané hepcidin. Gen HAMP, kódující peptidový hormon hepcidin, leží v oblasti 19q13 a jeho exprese se zvyšuje při zvýšeném přívodu železa v dietě a při zánětech (protein akutní fáze). Přímým produktem exprese HAMP genu je propeptid, čítající 84 aminokyselin, který dále podléhá enzymatickému štěpení ve  zralé peptidy, dlouhé 20, 22 a 25 aminokyselin. Zralé peptidy jsou syntetizovány v játrech, v enterocytech a monocyto-makrofágovém systému, kde působí jako negativní regulátory transportu železa přes buněčné membrány ven z buněk. V makrofázích navíc zastává funkci antimikrobiálního agens. Při zvýšené expresi hepcidinu klesá transport železa přes bazolaterální membrány enterocytů a dochází k zadržování železa v monocyto-makrofágovém systému. Ukazuje se, že HFE protein může působit jako iduktor a/nebo regulátor exprese HAMP genu. Myší modely HFE hemochromatózy a studie u lidí prokázaly, že HFE-deficientní homozygoti vykazují neadekvátně nízkou expresi HAMP genu navzdory přetížení organizmu železem. U HFE hemochromatózy se rovněž železo ukládá převážně v hepatocytech a Kupfferovy buňky vykazují zvýšenou zátěž železem až v pozdějších stádiích rozvoje HH, což je kompatibilní se sníženou funkcí hepcidinu v těchto jaterních makrofázích. Nicolas a spolupracovníci publikovali velmi zajímavou studii na myších modelech HFE hemochromatózy. U myších homozygotů Hfe -/- ( Hfe-  = nulová alela Hfe genu) byla detekována výrazně nižší exprese Hamp genu ve srovnání s Hfe +/+ linií při zátěži železem v potravě. Linie Hfe -/- byla poté zkřížena s třemi liniemi myší, konstitutivně zvýšeně exprimujícími Hamp gen. Zkřížené linie Hfe -/- Hamp ++/++ myší nevykazovaly známky přetížení organizmu železem, jinými slovy konstitutivně zvýšená exprese hepcidinu zabránila u Hfe -/- linie zvýšené akumulaci železem. Pacienti s konstitutivně nebo neoplasticky zvýšenou expresí HAMP genu vykazují známky na železo refrakterní anémie s defektem vstřebávání železa enterocyty a s retencí železa v monocyto-makrofágovém systému podobně jako pacienti s anémiemi při chronických zánětech. Na druhé straně byly již popsány mutace v HAMP genu, zapříčiňující brzkou klinickou manifestaci juvenilní hemochromatózy typu 2b. Vzhledem k těžkému obrazu přetížení železem, který se navíc u postižených jedinců manifestuje do 30. roku života, hraje hepcidin velmi pravděpodobně jednu z vedoucích rolí v regulaci homeostázy železa. Spekuluje se i o možnosti terapeutického využití hepcidinu v prevenci „iron overload“ u HH.

 

 PŘEDPROGRAMOVACÍ TEORIE REGULACE ABSORPCE ŽELEZA

Tzv. „předprogramovací teorie“ řízení absorpce železa spekuluje s aspekty proliferace a diferenciace enterocytů. Zralé enterocyty se vyskytují na povrchu klků enterální sliznice, diferencují se z prekurzorových buněk krypt, které jsou lokalizovány mezi klky. Při diferenciaci se buňky krypt postupně přesunují na vrcholy klků, kde nahrazují odlučované zralé enterocyty. Z pohledu regulace absorpce železa je důležité, že exprese několika genů, kódujících důležité proteiny systému vstřebávání a transportu železa, je odlišná u prekurzorové buňky a u zralého enterocytu. Labilní pool železa v enterocytech dále tuto expresi modifikuje. Prekurzorové buňky krypt exprimují molekuly TfR na bazolaterální membráně a mohou tak akumulovat železo z krve. V případě normální nebo zvýšené hladiny železa, vázaného na transferin, přechází do labilního cytoplazmatického poolu dostatečné množství železa a prekurzorové buňky jsou takto předprogramovány „primovány“ tak, aby po vyzrání v enterocyty vstřebávání a následný transport železa ze střeva byly sníženy. Při sideropenii je tomu obráceně. V prekurzorových buňkách je rovněž exprimován HFE protein, který vazbou na TfR modifikuje transport transferinového železa do buňky. Přesná povaha této modifikace není jasná, porucha funkce HFE proteinu má však za následek dispozici k zvýšenému vstřebávání nehemového železa ze střevního lumen, přepokládá se proto usnadnění buněčné endocytózy transferinového železa po vazbě HFE proteinu na TfR v prekurzorových buňkách krypt. Jelikož prekurzorové buňky krypt neexprimují molekuly DMT1, není množství železa v labilním poolu ovlivněno koncentrací nehemového železa v potravě a obráží tak převážně hladinu transferinového Fe. U zralých enterocytů dochází naproti tomu k útlumu exprese TfR a HFE proteinu a je zde dle potřeb organizmu řízeně zvyšována exprese genů pro DMT1 (divalent metal transporter 1), Dcytb (duodenální cytochrom B), feroportin a hefestin s rezultující jemnou regulací vstřebávání železa a jeho transportu do krve.

 

 ROZDĚLENÍ HEREDITÁRNÍ HEMOCHROMATÓZY

Nově jsou nalézány mutace v dalších genech, kódujících jiné regulační proteiny homeostázy železa. V současnosti se proto HH rozděluje do 4 až 5 typů, které se liší nejenom lokalizací mutací, ale často i klinickým obrazem. Typ 2 až 5 se někdy označuje jako non-HFE hemochromatóza. Narozdíl od frekventních HFE*01-*03 mutací jsou ostatní HFE i non-HFE mutace vzácné. Současný pohled na genetiku a kliniku HH shrnuje tabulka 3. Zdá se, že hereditární hemochromatóza typu 1 až 3 by mohla mít společný základ v nedostatečné indukci exprese hepcidinu – soudí se že HFE protein, hemojuvelin a TfR2 jsou nutné k regulaci této exprese. U typu 2b jde o mutace přímo v HAMP genu, kódujícím hepcidin. U typu 4 se nachází poruchy funkce feroportinu a exprese hepcidinu zde není snížena a může být i zvýšena. Feroportin představuje zatím jediný známý protein, regulující transport železa z buněk extracelulárně. Typ 5 není všemi autory uváděn. Zatím nedořešena je problematika etiopatogeneze tzv. africké formy hemochromatózy, která se frekventně vyskytuje u nejenom u určitých černošských populací v subsaharské oblasti Afriky, ale i u černochů, žijících v USA ve zcela jiných podmínkách. Lze dále předpokládat, že v blízké budoucnosti budou jednak objeveny další regulátory metabolizmu Fe a dále budou detekovány další patogenní mutace v kandidátních i nekandidátních genech a oblastech DNA, mající za následek přetížení organizmu železem. Tabulka 4 uvádí přehled koncentrace hepcidinu u různých stavů.

 

Tab. 3 Rozdělení hereditární hemochromatózy

Typ HH	Mutace, dědičnost	Klinický obraz
HH typ 1, HFE1	HFE C282Y,  H63D, S65C, vzácně jiné exonové i intronové mutace Autozomálně recesivní (AR)	Penetrace i u homozygotů C282Y variabilní, současné zprávy udávají pouze 1-2%   Fibróza až cirhóza jater, kardiomyopatie, pankreatopatie, diabetes, artropatie, pigmentace kůže
HH typ 2a, HFE2a             HH typ 2b, HFE2b	Oblast 1q21. Recentně popsány mutace v genu, kódujícím hemojuvelin. AR       Oblast 19q13 mutace genu HAMP, kódující hepcidin AR	Juvenilní typ HH s manifestací do 30. roku života, rozvoj především těžké kardiomyopatie a hypogonadizmu Plná penetrance     Klinický obraz shodný s 2a
HH typ 3, HFE3	Několik mutací v genu pro TfR2 AR	Obraz je podobný typu 1 Přesná frekvence penetrace není známa
HH typ 4, HFE4	Několik mutací v  genu pro feroportin1 Autozomálně dominantní ! (AD)	Na rozdíl od typu 1 a 3 je vysoká koncentrace Fe v makrofázích, je jen lehce zvýšená nebo normální saturace transferinu železem.  Orgánová sideróza se liší dle konkrétní mutace. AD s plnou penetrancí.
HH typ 5, HFE5	Mutace v genu FTH1, kódujícím H-řetězec feritinu	AD ne všichni autoři uvádějí tento typ HH

 

Tab. 4 Koncentrace hepcidinu v séru u různých stavů

Hepcidin zvýšen	Hepcidin snížen
Zvýšené zásoby železa	Sideropenie
Anémie chronických onemocnění	Zvýšená (i inefektívní) erytropoéza
může být normální až zvýšen u HFE4 („ferroportin disease“)	HFE1,HFE2,HFE3

HFE1,HFE2,HFE3,HFE4 – hereditární hemochromatóza typu 1,2,3,4

Z hlediska selekce nejfrekventnějších mutací, zapříčiňujících HH, je vzhledem k jejich vysoké frekvenci v kavkazské populaci pravděpodobné, že v minulosti přinášely svým nositelům určitou výhodu. Situace je zde analogická s výskytem jiné frekventní kavkazské mutace – totiž mutace R506Q v genu pro koagulační faktor V ( FV Leiden), která zapříčiňuje mírný hyperkoagulační stav. Obě mutace jsou nejvíce detekovány v populacích severských zemí. Lze si představit, že mírně zvýšená srážlivost krve a zvýšené vstřebávání železa z potravy zvýhodňovalo své nositele ve tvrdých severských podmínkách boje o potravu, teritorium a přežití. V současnosti se však podmínky zevního prostředí v průmyslově rozvinutých zemích dramaticky změnily ve smyslu nadbytku potravy a nedostatku přímého boje a pohybu a původně výhodné mutace se tak staly spíše nevýhodnými, jelikož ohrožují své nositele hyperkoagulací a přetížením orgánů železem.

Přes výrazné pokroky ve výzkumu HH zůstává nedořešena a nezodpovězena řada závažných otázek, týkajících se přesného mechanizmu vzniku, penetrance a možností prevence HH. V době prvých popisů případů HH v 19. století se HH považovala za vzácnou chorobnou jednotku. Ve světle výrazně vysoké frekvence HFE mutací v kavkazské populaci se objevila v odborné literatuře tvrzení, že jde o vůbec nejčastější vrozenou metabolickou poruchu s vysokou morbiditou i mortalitou. Další výzkumy však ukázaly, že klinická penetrance u homozygotních nositelů HFE mutace C282Y není vysoká a pravděpodobně nepřesahuje 5%. Současné studie se však liší jak populačním složením vyšetřených souborů, tak i kritérii pro diagnózu iron overload a pro klinickou manifestaci tj. skutečnou klinickou penetraci nejčastějších HFE mutací. Lze si představit kontinuum od pouhého homozygotního nosičství C282Y mutace přes prokázané odchylky v metabolizmu železa až ke klinické manifestaci hereditární hemochromatózy v podobě poškození parenchymatózních orgánů železem. Intermediální fenotyp HH představují parametry metabolizmu železa – saturace transferinu železem a koncentrace feritinu v séru. „Cut off“ hladiny pro saturaci transferinu (TS – transferrin saturation) se v literatuře pohybují od 45 do 62%, cut off hodnoty pro sérový feritin od 125 ug/l po 200 ug/l pro ženy a od 250 ug/l po 325 ug/l pro muže. Je však nutno latentní přetížení organizmu železem potvrdit nejméně jedenkrát opakovaným vyšetření TS a feritinu, jelikož například až u 45 – 85% vyšetřených osob se při druhém vyšetření nedaří prokázat zvýšenou TS. Je rovněž zřejmé, že i u většího počtu osob, jejichž laboratorní hodnoty se pohybují nad arbitrárně stanovenými „cut off“ limity, nemusí dojít ke klinické manifestaci HH. Odhaduje se, že klinické příznaky HH vykazuje asi třetina až polovina pacientů s biochemicky prokázaným iron overload. Studií, které prospektivně sledovaly soubory osob s pozitivními testy metabolizmu železa je překvapivě málo. Navíc jen málo studií objektivně prokazovalo stav přetížení organizmu železem buď jaterní biopsií, nebo kvantitativní flebotomií. Bradley a spolupracovníci shrnuli poznatky ze studií, které prokazovaly iron overload výše jmenovanými vyšetřeními a konstatují, že u 58% mužů a 44% žen s objektivně prokázaným iron overload byl detekován jeden nebo více z následujících příznaků klinické manifestace HH: jaterní fibróza nebo cirhóza, hepatomegálie, kardiomyopatie, artropatie, diabetes, nitrobřišní bolest. Základním nedostatkem všech těchto studií je však vcelku překvapivá neexistence kontrolního souboru, což dosti komplikuje konečnou interpretaci výše uvedených nálezů.

Několik studií nenalezlo sníženou frekvenci C282Y u seniorských populací, což hovoří proti tvrzení o vysoké morbiditě i mortalitě homozygotů. Velmi zajímavou z tohoto pohledu je francouzská studie Coppinové a spol., prokazující vysokou frekvenci HFE mutací u stoletých probandů. Rodinné studie dále prokázaly různou klinickou penetranci u homozygotních nosičů C282Y mutace – někteří homozygotní příbuzní probandů s HFE hemochromatózou zůstávají asymptomatičtí do vysokého věku, zatímco u jiných se genetická dispozice klinicky manifestovala. Lze srhnout, že penetrance HFE genotypu u homozygotů je velmi pravděpodobně pod vlivem dalších genetických i zevních faktorů a je nižší, než se původně předpokládalo, i když často není přesně definováno, co se pojmem penetrance myslí (laboratorní známky iron overload? Hepatopatie? Plně vyjádřený klasický obraz „bronzového diabetu“?). Analýzou všech dostupných dat se proto penetrance HFE hemochromatózy v současnosti odhaduje v širokém intervalu mezi 1% - 50%. Ve světle výše uvedených skutečností byly revidovány návrhy na genetické testování obecné populace na nejčastější HFE mutace. V současnosti se nepovažuje za přesvědčivě prokázané, že by toto testování přineslo výraznější užitek, avšak problematika není definitivně uzavřena s tím, že nové klinické studie by měly vnést více jasna do závažných otázek benefitu obecného populačního skríningu na HH.

Definitivně není uzavřena ani problematika testování v rámci rodinných příslušníků probandů s klinickou manifestací HH. Zcela jistě nelze stanovit diagnózu HH pouze na základě vyšetření HFE genotypu, je nutno zohlednit i opakované vyšetření parametrů metabolizmu železa, eventuálně i dalších faktorů, jelikož homozygotní rodinní příslušníci probandů s manifestní HH vykazují různou míru a frekvenci klinické penetrance C282Y genotypu. Penetrance jiných než C282Y HFE genotypů se odhaduje ještě níže než 1% a genetické poradenství u takto stigmatizovaných osob je proto ještě obtížnější. Stanovování HFE genotypu u dětí z postižených rodin není dle současných poznatků o klinické manifestaci HFE hemochromatózy ve středním a vyšším věku indikováno.

Velmi zajímavý je rovněž vliv HFE mutací na manifestaci kardiální i extrakardiální aterosklerózy. Data, shromážděná řadou klinických studií, nejsou jednoznačná, ale zdá se, že převažují informace negující vliv HFE mutací a poruch metabolizmu železa na manifestaci vaskulárních onemocnění, i když poslední dobou byly publikovány práce, podporující vliv přetížení organizmu železem na rozvoj aterosklerózy.

Kancerogenní vliv přetížení organizmu železem je jednoznačně prokázán u hepatocelulárního karcinomu, který představuje nejzávažnější komplikaci siderogenní jaterní cirhózy. Uvádí se, že riziko vzniku hepatocelulárního karcinomu je u pacientů s cirhózou na bázi hemochromatózy u mužů starších 55 let až 200x vyšší oproti kontrolní populaci. O hemochromatózou podmíněné kancerogeneze v jiných orgánech a lokalizacích není dostatek důkazů. Vzhledem k vlivu železa na proliferaci a diferenciaci buněk však studie kancerogenního efektu přetížení organizmu železem dále pokračují.

Nejasnou oblastí je i vliv přetížení organizmu železem na manifestaci diabetes mellitus. Zatím není jednoznačně prokázána oprávněnost genetického skríninku na HH u pacientů s cukrovkou, byly však nalezeny korelace mezi parametry přetížení železem a inzulinovou rezistencí.

 

 DIAGNÓZA A DIFERENCIÁLNÍ DIAGNÓZA HH

HH se projevuje souborem nespecifických příznaků a je proto na ni třeba myslet. K průkazu přetížení organizmu železem stanovujeme hladinu sérového železa, saturaci transferinu železem a koncentraci feritinu v séru, při opakovaném průkazu zvýšených hodnot indikujeme molekulárně biologické vyšetření na nejčastější HFE mutace. V případě podezření na jiné typy HH nutno vyšetřit DNA na tyto vzácné mutace. V diferenciální diagnóze je nutno HH odlišit od sekundárního přetížení železem (viz výše).

Důležitou problematikou je co nejpřesnější kvantifikace stupně přetížení organizmu železem. Jaterní biopsie přináší informace nejen o stupni a typu postižení jaterního parenchymu (u HH vidíme železo nejvíce v hepatocytech a tíže siderózy klesá centrilobulárně, u sekundárních přetížení jsou více postiženy elementy RES), ale i o doprovodné fibróze, cirhóze, alkoholickém postižení apod. Siderózu lze kvantifikovat vyjádřením tzv. jaterního idexu železa – hepatic iron index (HII).HII vypočítáme, dělíme-li množství železa v jaterní sušině, vyjádřené v mikromolech na gram sušiny (LIC – liver iron concentration), věkem pacienta. Je prokázáno, že HII nad 1,9 nacházíme u pacientů s významným přetížením organizmu železem, vyžadujícím neodkladnou léčbu. Jaterní biopsie je však invazivním vyšetřením a proto jsou zkoumány možnosti neinvazivního stanovení stupně přetížení. Koncentrace feritinu v séru jen volně koreluje se stupněm „iron overload“, protože je pod vlivem řady dalších faktorů (zánět, stupeň poškození jater, neoplazie) a je proto méně spolehlivým nástrojem kvantifikace přetížení a hodí se nejlépe pro sledování terapie. V současnosti je nejpřesnější metodikou kvantifikace jaterního „iron overload“ měření magnetické vnímavosti parenchymu na principu stanovení paramagnetické odpovědi tkáně, evokované aplikací konstantního magnetického pole na oblast jater. Paramagnetická odpověď je měřena pomocí SQUID (superconducting quantum interference device) a přístroj se nazývá susceptometr (susceptibility = vnímavost). Validační experimenty prokázaly excelentní shodu mezi stanovením LIC z jaterní biopsie a SQUID metodikou. Nevýhodou je vysoká cena a omezená dostupnost vyšetření (v současnosti pouze několik susceptometrů na celém světě), přístrojem navíc nelze měřit obsah železa v myokardu. Magnetická rezonance je méně přesná než susceptometrie, je však dobře dostupná a lze jí kvantifikovat i siderózu myokardu. CT je jen málo spolehlivou metodou stanovení obsahu železa v tkáních a v současnosti se proto v této indikaci nedoporučuje.

 

 TERAPIE HH

Léčbou volby HH jsou pravidelné flebotomie se snahou dosáhnout redukce zásob železa až k dolní hranici normy. Doporučuje se takzvaná kvantitativní flebotomie, kdy je množství železa, odebrané flebotomií, korelováno s hladinou feritinu v séru. Zpočátku je nutné provádět flebotomie nejméně každý týden, udržovací flebotomie po snížení koncentrace feritinu jsou vhodné několikrát ročně za kontrol parametrů metabolizmu železa, přičemž by koncentrace feritinu v séru měla být udržována pod 50 ug/l. Léčba desferioxaminem a jinými chelátory železa není u naprosté většiny pacientů s HH indikována, ale nachází své uplatnění u jiných typů iron overload, zvláště u vrozených hemoglobinopatií provázených hemolýzou (například u pacientů s talasémií).

V budoucnosti lze očekávat zpřesnění diagnostiky HH (nové mutace a polymorfizmy kandidátních i nekandidátních genů, ovlivňujících přímo či nepřímo metabolizmus železa), pokroky v měření koncentrace hepcidinu v séru a moči, vývoj nových léků na bázi hepcidinu a využití možností genové léčby těchto poruch.

 

 

Literatura u autora

Hematologie