Články a aktuality 2012 - 2018

Persistence, měřítko setrvání pacientů na nastavené léčbě, je definována jako čas od zahájení do přerušení léčby. Vyšší persistence na léčbě osteoporózy je spojena se snížením rizika zlomenin. Denosumab snižuje v klinických studiích riziko různých typů zlomenin. Definitivní údaje o persistenci na léčbě denosumabem v klinické praxi dosud nebyly k dispozici.

Řada dřívějších studií zkoumala persistenci na léčbě osteoporózy. Persistence při léčbě perorálními bisfosfonáty je poměrně nízká a její rozptyl je velký - po 12 měsících se persistence pohybuje mezi 12 a 61 %. Lze očekávat, že v našich podmínkách, kde je preskripce bisfosfonátů v rukou specialistů,  se bude persistence pohybovat spíše při horní hranici tohoto rozmezí. Parenterální léčba osteoporózy je všeobecně spojena s vyšší persistencí. Po 12 měsících je persistence při každodenní s.c. aplikaci teriparatidu (Forsteo®) 87% (britská observační databáze), resp. 86% (severoamerická observační studie). Údaje o persistence při aplikaci kyseliny zoledronové (Aclasta®) mohou být zavádějící. Přestože registrovaný interval mezi dávkami je 12 měsíců, v klinické praxi se o aplikaci další dávky většinou rozhodujeme až podle odezvy v markerech kostní remodelace.

Denosumab je aplikován v podkožní injekci v intervalech 6 měsíců. Ve dvouleté studii s crossover designem, v níž byl aplikován denosumab resp. alendronát nebo tyto léky v opačném pořadí (studie DAPS - Denosumab Adherence Preference Satisfaction) byla persistence při aplikaci denosumabu 90% v prvním, resp. 97% v druhém roce léčby; při aplikaci alendronátu byla 80 % v prvním, resp. 71% v druhém roce léčby [Kendler DL, et al. Osteoporos Int  2011;22:1725–1735; Freemantle N, et al. Osteoporos Int 2012; 23:317–326].

Předkládaná prospektivní observační studie (celkové trvání 24 měsíců, předložena jsou data z 12měsíční průběžné analýzy) hodnotila persistenci při léčbě denosumabem v Severní Americe (centra v USA a Kanadě). Zařazeno bylo 935 postmenopauzálních žen s diagnozou osteoporózy. Jejich průměrný věk byl 71 let. Průměrná hodnota BMD (T-skóre) byla −2,18 (krček femuru), resp. −2,00 (bederní páteř); 50% žen mělo v anamnéze osteoporotickou zlomeninu.  Dvanáctiměsíční persistence na denosumabu činila 82 %. Vstupní faktory významně (p<0,05) spojené s vyšší persistencí byly poměrně překvapující - zahrnovaly předchozí léčbu osteoporózy v trvání >5 let, BMD bederní páteře (T-skóre) >−2,5 a sledování léčby lékařem ženského pohlaví. Nižší persistence byla významně (p<0,05) spojena s psychiatrickou diagnozou, osamělým způsobem života a předchozí zlomeninou proximálního femuru. 66 pacientů (7 %) uvedlo závažnou nežádoucí příhodu, 19 pacientů (2%) utrpělo během 12 měsíců léčby novou zlomeninu.

Údaje získané z uvedené observační studie naznačují, že vynikající účinnost denosumabu na snížení rizika zlomeniny, by se, vzhledem k vysoké persistenci, měla příznivě projevit i v klinické praxi. 

(Silverman SL, Siris E, Kendler DL, et al. Persistence at 12 months with denosumab in postmenopausal women with osteoporosis: interim results from a prospective observational study. Osteoporos Int 2015;26:361–372)

Inzerce: