Články a aktuality 2012 - 2018

Hepatocelulární karcinom (HCC) je 3. hlavní příčinou smrti onkologicky nemocných. Ročně je diagnostikováno 700 tis. nových případů celosvětově, přitom v západní populaci dochází k výraznému nárůstu incidence tohoto zhoubného onemocnění. K rizikovým faktorům patří cirhóza, obezita, diabetes mellitus 2. typu, hepatitida B a C, nealkoholová steatohepatitída.

Česká republika je ve výskytu HCC  na 43. místě světového žebříčku. Bohužel pětileté přežití je stále velmi nízké a 70% nemocných nelze operovat pro pokročilost procesu. Diagnostika HCC spočívá v anamnéze a klinickém obrazu nemocného, především je nutné sledovat nemocné s cirhózou, hemochromatózou, Wilsonovou chorobou a některé nemocné s metabolickými defekty. Laboratorně, kromě základního diagnostického markeru alfafetoproteinu (AFP), se v současnosti objevují některé další, nové, zajímavé sérové markery s vysokou senzitivitou. U některých nemocných je patrná hyperkalcemie a paraneoplastické projevy. K základním radiodiagnostickým metodám patří USG, CT, MRI, u všech s využitím kontrastní látky.

HCC můžeme dělit do třech základních stádií podle průměru onemocnění a počtu lézí:

1.    Časná stádia onemocnění (víceméně malé, solitární léze) jsou indikovány k resekci, eventuálně k transplantaci jater či RFA, kde 5tileté přežití je 50-70%.

2.    Středně pokročilé léze, které mohou být již mnohočetné, jsou indikovány k resekci, tam kde není možný radikální chirurgický zákrok, pak k TACE. Tříleté přežití zde je do 50%.

3.    Bohužel řada nemocných stále přichází v pokročilém symptomatickém stadiu, které není možné radikálně chirurgicky léčit a jedinou možnou léčbou je paliativní, systémová, onkologická léčba.

V současnosti k radikálním chirurgickým metodám patří resekční léčba a transplantace jater. Obě tyto metody jsou velmi efektivní, s dlouhodobými pětiletými výsledky přežívání kolem 70-75% a desetiletým přežíváním kolem 30%. Pouze u malých lézí o průměru pod 3cm je možné využít i termoablační metody, konkrétně radiofrekvenční ablaci, nebo mikrovlnnou ablaci, kde výsledky tohoto postupu jsou srovnatelné s radikálními resekčními výkony. Ablační techniky lze využít i v tzv. „bridge“ terapii před transplantací jater, k přemostění doby nutné pro čekání na vhodný dárcovský orgán. U neoperabilních nemocných je dnes dominantní léčbou léčba Sorafenibem, multikinázovým inhibitorem.

V současné době výskyt hepatocelulárního karcinomu stoupá. Naším úkolem je zachytit časná stádia tohoto onemocnění, která jsou dobře radikálně léčitelná. Důležitá je proto časná diagnostika, kde kromě základních diagnostických technik je možné využít i některé nové nádorové markery, které jsou schopné odhalit toto onemocnění v jeho časném stádiu.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Cílem prezentace je představit zahajovanou studii sledování vitamínu D u těhotných a v pupečníkové krvi novorozenců. Předpokládáme vyšetření cca 1000 probandů. Hladiny vit. D budou korelovány s hladinou sérových minerálů P a Ca, s hladinou PTH a hladinou FGF23. Na základě této pilotní studie předpokládáme návrh provedení multicentrické studie v ČR, jejímž cílem bude optimalizace suplementace vit. D v průběhu těhotenství.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Existuje velké množství klinických dat, která ukazují, že prognóza pacientů, jejichž nádor je infiltrován buňkami imunitního systému, je příznivější než u prognóza pacientů, jejichž nádory infiltrovány nejsou...

Počátky protinádorové imunoterapie spadají do r. 1891, kdy dr.Coley podal pacientovi s nevyléčitelným sarkomem dávku streptokoků s představou, že imunitní obrana proti tomuto nebezpečnému mikroorganismu by mohla jako „vedlejší efekt“zasáhnout i nádor...

Sir MacFarlane Burnet, později oceněný Nobelovou cenou, vyslovil v r. 1957 hypotézu, že fyziologickou úlohou imunitního systému je rozpoznat pro organismus potenciálně nebezpečné buňky, včetně buněk nádorových, a zlikvidovat je pomocí efektorových mechanismů jak vrozené, tak získané imunity.

Fakt, že je imunitní systém důležitý pro kontrolu nádorových buněk, ukazují jasně data týkající se vyššího výskytu nádorů u zvířat s nefunkčním imunitním systémem nebo u pacientů s oslabeným imunitním systémem (HIV, transplantace...)

V polovině 70. a začátkem 80. let minulého století byla pacientům byla podávána živá BCG vakcína známá jako bacillus Calmette Guérin nebo Corynebacterium parvum.

Bakterie aktivují makrofágy pacienta a tím umožňují makrofágy zprostředkované zabíjení nádorových buněk. Kromě toho fungují i jako adjuvans a podporují T buněčnou reakci na nádorové antigeny.

V 70. letech minulého století se ukázalo, že vysoké dávky IL-2, růstového faktoru pro T-lymfocyty, byly účinné při podání pacientům s pokročilými metastatickými nádory...

Tato data nakonec vedla FDA ke schválení IL-2 pro léčbu pacientů s metastatickým RCC v r. 1992 a s metastatickým melanomem v r. 1998. U části pacientů docházelo k trvalým CR (5-10% pacientů) a tyto odpovědi trvají u některých pacientů už více než 20 let po ukončení IL-2...

Pak už následovala éra moderní imunoterapie.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Aktuální medicínské poznatky nám neobjasňují kauzální příčinu vzniku poruch sluchu ani tinitu, proto také nemáme kauzální terapii. Různými cestami se snažíme zlepšit prokrvení v oblasti vnitřního ucha a sluchové dráhy. Vedle farmakologických možností máme k dispozici také léčbu 100% kyslíkem.

Setkali jste se s analýzou bez kapky krve? Nabízeli Vám léčbu Vašich potíží, které lékař nezvládá? Poslechněte si kritickou prezentaci ukazující praktiky novodobých šarlatánů podnikajících na poli laboratorní medicíny.

Záznam webináře z 1.12.2016.

V předkládané prezentaci se autoři zabývají současnou klasifikací blokových disekcí krčních uzlin a indikací těchto chirurgických výkonů u pacientů s orálními dlaždicobuněčnými karcinomy nebo s maligními nádory slinných žláz. 

Radioterapie (RT) jako konzervativní léčba karcinomu prostaty je dle recentních guidelines běžně indikovanou metodou. Využívá se jako metoda kurativní u lokalizovaných i lokálně pokročilých tumorů, nebo jako metoda adjuvantní či salvage radioterapie ve spojitosti s radikální prostatektomií, či jako paliativní technika u kostních metastáz. Toxicita RT se snižuje s používáním modernějších metod, jako je RT s modulovanou intenzitou (IMRT), která může být kombinována s obrazem řízenou RT (IGRT). Toxicita dále závisí na frakcionaci dávky, objemu ozařovaných rizikových orgánů a náplni močového měchýře. Toxicitu můžeme dělit na časnou a pozdní. Urologické komplikace na podkladě časné toxicity se manifestují do 3 měsíců po skončení léčby a vznikají v důsledku zvýšené produkce prozánětlivých cytokinů (IL-1, IL-6, TNF-a), které vedou k rozvoji radiační cystitidy. Pozdní toxicita je podkladem k chronickým změnám močového měchýře. Maximum těchto změn nalézáme po 2-3 letech od ukončení RT, ale fibrózní změny mohou vznikat dokonce i po 10 letech. Na rozdíl od časných komplikací jsou tyto změny ireverzibilní. Dle skórovacích systémů RTOG/EORTC onkologické společnosti můžeme akutní i chronické poradiační změny močového měchýře dělit do 5 stupňů.

Přední penetrující poranění kosti křížové jsou u dětí extrémně vzácná. Tato poranění vznikají jednak vysokoenergetickým mechanismem (dopravní nehody, válečná poranění), jednak při bodném poranění cizím tělesem. Léčba je individuální, je indikována laparotomie s explorací rány, osteosyntéza je prováděna v případě hrubě dislokovaných zlomenin, při nestabilních poraněních zadního segmentu a urgentně při neurologickém deficitu. Tato kazuistika popisuje 14letou dívku s levostranným předním sakrálním penetrujícím poraněním v úrovni S2/S3, která byla poraněna během nehody na kole (nabodnutí na řídítka kola). Nejprve byla provedena emergentní laparotomie pro ošetření poraněného mesocolon sigmoideum. Po 16 dnech od 1. Operace byla provedena otevřená repozice a kostní sutura kosi křížové. Jak zlomenina kosti křížové, tak měkké tkáně byly zhojeny do 6 týdnů od poranění. Pacientka byla schopná chůze s plnou zátěží, byla bez bolestí a bez neurologického deficitu.

Toxoplasmóza je nejrozšířenějším parazitem na světě. Finálním hostitelem jsou kočkovité šelmy. Člověk vedle dalších 300 druhů obratlovců plní roli mezihostitele. Může se nakazit pozřením tkáňových cyst v nedostatečně tepelně upraveném mase, pozřením potravin kontaminovaných oocystami z trusu koček (získaná toxoplazmóza) nebo přenosem onemocnění z matky na plod (vrozená toxoplazmóza). Onemocnění probíhá většinou bez klinických příznaků. Závažný průběh může být u imunosuprimovaných lidí a při přenosu z matky na plod. Riziko se může snížit tzv. prenatálním skríninkem, který se ale v ČR organizovaně neprovádí. Onemocnění je diagnostikováno průkazem protilátek. Jsou prezentovány výsledky z laboratoře FN v Plzni za posledních 20 let. Celkem bylo vyšetřeno 42 899 osob (35 853 žen a 7 046 mužů). Prevalence protilátek je u žen 34 % a u mužů  28 %. Akutní onemocnění podléhá hlášení do systému Hygienické služby. Z počtu vyšetřených osob bylo hlášeno 425 případů. Z listů epidemiologického šetření vyplynulo, že na získání nákazy nemá vliv bydliště pacientů (město x venkov). Nejčastějším zdrojem infekce pro člověka je kontakt s kočkou a infikovanou zeminou (práce na zahrádce). Nejčastěji se vyskytující formou onemocnění je forma uzlinová.

Radikální cystektomie (RC) pro uroteliální karcinom je nejkomplexnější operační výkon v celé urologii. Je to výkon zatížený vysokou morbiditou a stále i mortalitou. Na finálním výsledku se podílí řada faktorů, zejména předoperační příprava, vlastní provedení výkonu a kvalitní pooperační péče. Práce shrnuje naše zkušenosti, neboť se řadíme mezi největší centra v ČR, provádějící tento výkon (ročně v ČR kolem 300 operací). Ke zlepšení onkologických výsledků přispívá časná indikace výkonu (zejména high-risk svaly infiltrujících tumorů) a neoadjuvantní chemoterapie.

V období 2010-2016 jsme provedli 186 RC u 141 mužů (75,8%) a 44 žen. Průměrný věk byl 68,6±8,3 (39,9-84,2) let. Součástí RC je pánevní lymfadenektomie.  Derivace byla nejčastěji ureteroileostomií (dle Brickera) - v 55,4% (103), ureterokutanestomie 33,8% (33 oboustranná, 30 jednostranná u solitární ledviny), 9,7% ortotopická ileální neovezika (3 dle Studera, 15 dle Hautmanna - dvoukomínová verze), 1,1% bez derivace při oboustranné nefrektomii (2). U 19 byla užita k ablační fázi RC laparoskopie (LRC). V roce 2016 to bylo u 15 ze 39, tj. 38,5%. RC provádělo 10 operatérů.  Závažnější komplikace (dle Dindo-Claviena IIIb-V) se vyskytly u 24,2% (45, z toho 11 úmrtí – 5,9%). Další 4 LRC byly provedeny již v roce 2008 a jedna 1/2017. Celkem tedy bylo provedeno 24 LRC.

Výsledky:

24 LRC bylo provedeno u 19 mužů a 5 že. Vždy s oboustrannou pánevní lymfadenektomií. Derivace užita 13x ureteroileostomií, 11 ureterokutaneostomie (10x zde výkon spojen v jedné době s jednostrannou nefroureterektomií, u jednoho případu se jednalo již o solitární ledvinu). Celkový průměrný čas byl 235 minut. Závažné komplikace dle Dindo-Claviena 3 (á 4,3%) (IIIa – punkční nefrostomie, IIIb – znovuzavedení stentu, V  – smrt na plicní embolii.

Závěr:

RC je komplexní a náročný výkon s rizikem řady až fatálních komplikací. Ke zlepšení výsledků se snažíme o časné indikace výkonů dle doporučených postupů Evropské urologické společnosti, implementovat ERAS (Enhanced recovery after surgery), superspecializovat operační tým a v neposlední řadě implementovat méně invazivní postupy (míněno laparoskopie, robotika zatím není ve FN Plzeň k dispozici). Ke snížení pooperačních komplikací indikujeme ureterokutaneostomie u rizikových pacientů, ke zlepšení kvality života u vybraných jedinců ortotopickou ileální neoveziku.  

Západočeský kraj (nyní Plzeňský a Karlovarský) patří dlouhodobě k oblastem nejvyšším endemickým výskytem klíšťové encefalitidy (KE) v ČR. Díky výjimečně dlouhému sledování této problematiky na stejném území lze hodnotit změny jednotlivých epidemiologických charakteristik.

Cíl: Analyzovat vývoj epidemiologické situace u dětí a mladistvých v letech 1960-2015.

Metody: Zhodnocení údajů ze samostatné databáze o všech onemocněních KE v Západočeském kraji. Pro hodnocení proočkovanosti byly použity údaje praktických lékařů a očkovacích center v Plzeňském kraji z let 1991-2015, konzumace nepasterovaného mléka byla hodnocena v letech 1994-2015. 

Výsledky: Během sledovaného období bylo laboratorně potvrzeno 483 onemocnění, tj. 3,7/100 000 obyvatel a rok), nejmladším nemocným bylo 14měsíční dítě. Nejvyšší incidence byla jak pro chlapce,  tak dívky ve věkové skupině 15-19 let (6,5; resp. 4,3/100 000 obyvatel a rok). V celém souboru bylo zaznamenáno 1 úmrtí 15letého chlapce, tj. smrtnost 0,2 %. U jednoho nemocného bylo v anamnéze neúplné očkování proti KE. Údaj o přisátí klíštěte byl uveden u 283 pacientů, tj. 58,8 %. Konzumace nepasterovaného mléka, resp. výrobků z něho byla zaznamenána u 8,1 % nemocných. Riziko přenosu se během let v jednotlivých částech kraje měnilo. V současnosti (období 2010-2015) je nejvyšší incidence tohoto onemocnění v okrese Klatovy (10,8/100 000 obyvatel a rok). Z celkového počtu pacientů se na území kraje pravděpodobně infikovalo 450, tj. 93,2 % osob. Důsledkem prodlužování sezóny přenosu KE je její výskyt kdykoliv v období březen-listopad, s nárůstem podílu přenosu v říjnu a listopadu na současných 8,3 %. Předškolní děti mají nejvyšší výskyt onemocnění v červnu a září, u školních dětí převažuje riziko v prázdninových měsících. Podle dostupných dat je k 31.12.2015 proti KE očkováno 30,9 % dětské populace Plzeňského kraje.

Závěr: Klíšťová encefalitida je v současnosti problémem především pro dospělou část populace. Bohužel i u dětí a mladistvých zůstává rizikem – současná nízká proočkovanost nemůže ovlivnit epidemiologickou situaci ani v této části populace.

Chronické intersticiální změny jsou heterogenní skupinou nenádorových onemocnění intersticia plic, jejichž symptomatologie je velmi podobná a patří sem: námahová dušnost, suchý kašel, krepitace a paličkovité prsty. Klinický, radiologický a funkční obraz těchto změn je velmi podobný, proto je stanovení správné diagnózy mnohdy nelehkým úkolem. Důležité je především včasné rozpoznání idiopatické plicní fibrózy (IPF), kdy můžeme v terapii použít biologickou léčbu jako antifibrotickou terapii. Ke stanovení diagnózy IPF je třeba vyloučit další chronické intersticiální procesy. U exogenní alergické alveolitidy (EAA) je především důležitá anamnéza s odběrem panelu farmářské plíce kde pátráme po specifickém IgG. Při podezření na postižení plic u systémových nemocí (systémová sklerodermie, revmatoidní artritida…) je základním kamenem diagnostiky stanovení autoprotilátek: ENA, ANA, ANCA, RF. V neposlední řadě mohou vzniknout chronické intersticiální změny plic na podkladě polékového postižení, dnes je známo okolo 400 léků, které mohou tyto změny způsobit, mezi nejčastější patří: amidaron, nitrofurantoin, sulfasalazin…

Obor plastické chirurgie se zabývá chirurgickým řešením těžkých forem onemocnění hidradenitis suppurativa. Jedná se o chronické zánětlivé bakteriální onemocnění, kdy jsou postiženy apokrinní potní žlázy zejména v axilách a perianogenitální oblasti. Vyskytuje se u žen i mužů. Chirurgické řešení je uplatňováno především u pokročilých stadií onemocnění a spočívá v radikální excizi postižených tkání kůže a podkoží a uzávěru vzniklých defektů laloky nebo dermoepidermálními kožními štěpy, a to buď okamžitě po excizi nebo odloženě v časovém odstupu. Mnohdy se jedná o etapovité chirurgické výkony. K úspěšnému vyřešení mnohdy závažných a velmi pokročilých forem tohoto onemocnění je nutná mezioborová spolupráce plastického chirurga s ostatními obory – především dermatolog, všeobecný chirurg, urolog.

Zlomeniny proximálního konce předloktí u dětí jsou vzácné a většinou léčitelné konzervativně. Případné komplikace poranění či hojení se však chirurgickému zásahu nevyhnou. Jedná se zejména o tyto oblasti: zhojení pakloubem, omezení rozsahu pohybu, zhojení v malpozici, avaskulární nekróza, paraartikulární osifikace, případně vznik synostózy. Vybrali jsme pro Vás 7 kazuistik, na kterých se demonstrujeme naše možnosti. Případy jsou velmi různorodé z hlediska věku, komorbidit i dalších zájmových a sportovních činností jednotlivých dětí.

Cholelitiáza znamená přítomnost konkrementů (kamenů) ve žlučníku nebo ve žlučových cestách. Výskyt žlučových kamenů je 2-5krát častější u žen než u mužů. Incidence v populaci je podle pitevních údajů 10-35%, přičemž s věkem stoupá. Nejčastěji jsou žlučové kameny ve žlučníku (cholecystolitiáza). Klinický obraz prosté cholecystolitiázy může mít formu dyspeptickou nebo kolikovou. Nejčastější komplikaci cholecystolitiázy představují záněty. Může jít o akutní cholecystitidu, dále jde o cholecystitidu chronickou. Další komplikací je vycestování kamenů ze žlučníku do žlučových cest.
Kameny ve žlučových cestách pocházejí nejčastěji ze žlučníku, ale mohou vznikat i primárně ve žlučových cestách. Klinicky mohou být tyto kameny i němé. Častěji ale vyvolávají bolesti, obstrukční ikterus, cholangitidu nebo akutní pankreatitidu.

Asymptomatická forma cholecystolitiázy léčbu nevyžaduje, u dyspeptické formy a při opakovaných biliárních kolikách je vhodná plánovaná chirurgická cholecystektomie. Pokud jsou přítomné známky obstrukce žlučových cest, potažmo cholangitidy, je nutné odstranění kamenů ze žlučovodu, v současnosti je metodou volby ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie).

V příspěvku je prezentován případ ženy, kdy se jednalo o úmrtí mimo zdravotnické zařízení, a pro podezření na trauma hlavy byla nařízena zdravotní pitva na soudním lékařství. Dle klinického sdělení trpěla žena cca 1 rok rychle progredující demencí v rámci Alzheimerovy choroby. Krátce před smrtí došlo k pádu jmenované s nárazem hlavy na podlahu, jinak byla anamnéza bez pozoruhodností. Makroskopický nález při pitvě sice prokázal jisté úrazové změny, tyto však smrt dotyčné nezpůsobily. V pitevním nálezu dominovala především celková tělesná sešlost a vyhublost. Byl odebrán biologický materiál k nekroptickému vyšetření, především pak k průkazu Alzheimerovy choroby. Mikroskopickým vyšetřením mozku nebyly zjištěny morfologické známky Alzheimerovy choroby, ve všech řezech však byla prokázána povětšinou excesivně vyjádřená spongiformní dystrofie a numerická atrofie neuronů. Biologický materiál byl odeslán k imunohistochemickému vyšetření do Národní referenční laboratoře lidských prionových chorob, kde byl vyšetřen i za pomoci monoklonálních protilátek proti prionovému proteinu. Imunohistochemickým vyšetřením bylo prokázáno prionové onemocnění typu Creutzfeldtovy-Jacobovy nemoci. Vzhledem infekciozitě prionového agens a celkovému charakteru onemocnění autoři rozebírají i nutnost a formu následné dekontaminace pitevních nástrojů a mikrotomů, které přišly do styku s tkání CNS. Dekontaminace pitevny proběhla v souhlase s hygienicko-epidemiologickými doporučeními WHO.

V kazuistice prezentujeme vzácnou komplikaci kardiopulmonální resuscitace. Pacientka, doposud bez závažnějších komorbidit, byla přivezena RLP na urgentní příjem pro kolapsový stav, který rychle progredoval do zástavy oběhu. Diagnostika během probíhající resuscitace prokázala masivní plicní embolizaci jako příčinu zástavy. Byla zahájena trombolýza, pro trvající asystolii nemocná napojena na ECMO. V dalším průběhu vzniká klinické podezření na hemoperitoneum, které bylo následně verifikováno zobrazovacími metodami (jako možná příčina poranění jater při mechanické nepřímé srdeční masáži za užití přístroje LUCAS). Podařilo se restituovat krevní oběh nemocné a následně provést optimalizaci hemokoagulace k umožnění chirurgického ošetření krvácení do dutiny břišní. Přes úspěšnou chirurgickou intervenci dochází k rozvoji maligního mozkového edému, na který nemocná umírá.

Současné možnosti léčby potraumatických likvorových píštělí

Potraumatická kranionazální komunikace (fraktura báze lebeční s poškozením tvrdé pleny) může být doprovázena závažnými komplikacemi (likvorea, pneumocefalus, meningitida, mozkový absces).  Kranionazální komunikaci lze uzavřít neurochirurgickým intrakraniálním přístupem z kraniotomie, přímým extrakraniálním ORL přístupem přes paranazální siny nebo nově endoskopicky endonazálně ve spolupráci neurochirurga a otorhinolaryngologa. Endoskopická endonazální cesta umožňuje identifikovat přesné místo likvorey prostřednictvím fluoresceinového testu a vlastní defekt uzavřít sendvičovou plastikou s využitím vaskularizovaných stopkatých laloků. Autoři ve svém sdělení podrobněji popisují indikace, techniku a výhody endoskopického endonazálního přístupu při řešení poúrazových likvorových píštělí.

Septické stavy představují velké téma nejen v oboru intenzivní péče, ale i globální medicíny. Cílem přednášky je stručně informovat o základních pilířích zejména diagnostiky onemocnění s ohledem na recentní zdroje. Obsahuje základní diagnostické algoritmy v co možná "nejstravitelnější" formě. Pokusila jsem podtrhnout roli prokalcitoninu jako diagnostického i prediktivního markeru. Na závěr jsem zjedušeně shrnula zásadních body terapie tak, jak by neměly uniknout žádnému zdravotníkovi.

Kazuistika popisuje příběh 66 letého muže, který byl akutně přijat do nemocnice pro cca 2 dny trvající nebolestivý ikterus, současně progredující námahovou dušnost a intermitentní tlakovou bolest na hrudi.

Vážení uživatelé,

portál CEVA se v letošním roce stal sponzorem odborných přednášek, které zazněly v hlavním sále XI. celostátního sjezdu České společnosti klinické biochemie (ČSKB)

Pro všechny, kteří se nemohli sjezdu zúčastnit, jsme zpracovali tyto prezentace do formy ozvučených prezentací a jsou pro Vás dostupné buď z úvodní stránky sjezdu nebo přímým odkazem http://edu.biochemik.org/cskb2013.

Věříme, že si mezi jednotlivými příspěvky najdete téma, které Vás zaujme.

MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D.

Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni

V krátkém sdělení je stručně demonstrována problematika akutního poškození ledvin (AKI) u dětí. AKI je relativně novým termínem v otázce renální dysfunkce, s novým klasifikačním schématem. Je demonstrován rozdíl proti akutnímu selhání ledvin, především v oblasti patofyziologie. Diskutována je obtížná diagnostika AKI s využitím současných standardních metod, význam a možnosti stanovení této poruchy již v ranných stádiích stadiích procesu AKI. Stručně jsou zmíněny nejperspektivnější márkry časné diagnostiky AKI (Cystatin C, NGAL, KIM 1, IL18) a prognóza pacientů po proběhlé epizodě AKI.

Prezentace je zaměřena na použití glykovaného hemoglobinu jako parametru dlouhodobé kompenzace diabetu a na úskalí při jeho použití jako diagnostického kritéria pro diabetes mellitus. Zmíněny jsou interindividuální rozdíly v glykaci a různé faktory, které mohou hodnotu glykovaného hemoglobinu ovlivnit.

Firma Abbott Laboratories, s r.o. si Vás dovoluje pozvat na odborné symposium na téma Pediatrická diagnostika, které se uskuteční dne 13. listopadu v Clarion Congress Hotelu v Praze.

Prezentace shrnuje dosavadní poznatky o vztahu nedostatku vitaminu D a riziku rozvoje roztroušené sklerózy mozkomíšní.
Nízká hladina vitaminu D je spojena i s vyšším rizikem progrese onemocnění a vznikem akutního zhoršení stavu (ataky RS).

V prezentaci najdete průvodce správným použitím biomarkerů. Od naplánování studie, vhodného stanovení cíle studie, určení potřebného počtu měření po přehled některých statistických přístupů k interpretaci biomarkerů, porovnání 2 metod a interpretace tumorových markerů s pomocí specializovaného softwaru.