Články a aktuality 2012 - 2018

Immunotherapy has gained increasing consent in different types of advanced and/or metastatic cancer. More recently, checkpoint inhibitors have been extensively studied and in some cases they have been approved by regulatory authorities for cancer therapy. However, only a minority of patients exhibits a durable response to immunotherapy, while toxicity and costs of these treatments are not insignificant. In this view, biomarkers predicting response, resistance and toxicity should be important for a better selection of patients. PD-L1 expression, TIL identification and characterisation, mutation load, microsatellite instability, MDSCs, IDO, IFNgamma/Jak pathway mutations are some of these markers. Due to the complexity of immune response, the identification of reliable markers is difficult and research is in progress.

This prezentation was supported by project Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Ovarian cancer is one of the most lethal cancers affecting women, being the 4th most common cause of tumor-related death in women and the most lethal gynecological malignancy. In order to improve outcome, we need sensitive and specific biomarkers for the early detection of the disease, sensitive markers for monitoring therapy and predictive markers for identifying patients likely to benefit from specific therapies. Although over 50 biomarkers have been proposed for ovarian cancer, the 2 most investigated are CA 125 and HE4. Indeed, CA 125 and HE4 have been shown to be the most sensitive biomarkers for the early detection of ovarian cancer. Despite this, neither marker can be recommended for screening for ovarian cancer in asymptomatic women outside the context of a randomised controlled trial. Preoperative levels of CA 125 in combination of transvaginal ultrasound or combined measurement of CA 125 and HE4 (as in the ROMA algorithm) may aid the differentiation of benign and malignant pelvic masses. For differentiating benign from pelvic masses, HE4 has been reported to be more specific than CA 125. Furthermore, HE4 alone or combined measurement of CA 125 and HE4 (as in ROMA) appears to be superior to CA 125 alone, in the differential diagnosis of pelvic masses. Serial levels of CA 125 during chemotherapy for ovarian cancer are useful for assessing response to treatment. However, the value of measuring CA 125 following surgery/initial chemotherapy is unclear. Other serum biomarkers proposed for ovarian cancer include OVA1, OVX1, transthyretin, osteopontin, transferrin, CEA, CA 15-3, CA 19-9 and mesothelin. Currently however, only CA 125 and to a lesser extent, HE4, are in regular clinical use. A tissue-based biomarker recently recommended for clinical use involves BRCA1/2 mutation testing for predicting response to PARP inhibitors such as olaparib.

This prezentation was supported by project Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Background and aim:Cancer biomarkers are important for cancer patient management. Most clinically used cancer biomarkers were discovered 30-50 years ago. No new biomarkers have entered the clinic recently, with the exception of molecular biomarkers that are mainly used for selection of therapy. We here propose new ideas for utilizing a plethora of cancer biomarkers which work for only for a small portion of patients (rare biomarkers).

Patients and methods: We will provide examples of 5-10% of patients with pancreatic cancer who have elevated circulating serum biomarkers that have not been described before. We will then propose a scheme for screening of thousands of candidate biomarkers, to select a few that work best for a small number of patients.

Results: We propose a method for identifying personalized cancer biomarkers. These biomarkers are circulating proteins or circulating tumor DNA. We will discuss the utility of circulating tumor DNA for various clinical applications, including patient management and early detection.

Conclusion: Personalized biomarkers can now be identified with high throughput techniques and utilized to optimize cancer patient treatment

Detekce přítomnosti nádorových buněk v lymfatických uzlinách u nemocných s primárními či sekundárními nádory plic je v současné době limitována možnostmi standardních histopatologických metod. Průběh nádorového onemocnění u některých pacientů nasvědčuje tomu, že mikrometastázy nemusí být při běžném histologickém vyšetření odhaleny a podhodnocení pTNM stagingu nemoci vede k ne zcela přesnému podání adjuvantní onkologické léčby.

Cílem studie bylo porovnání výsledného zařazení pacientů do TNM klasifikace při použití různých metod detekce (H&E, IHC CK19, OSNA) nádorových buněk v hilových a mediastinálních lymfatických uzlinách primárních (nemalobuněčných) a sekundárních (metastázy kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu) nádorů plic.

Vyšetřovanou skupinou jsou pacienti podstupující radikální chirurgickou léčbu pro nemalobuněčný primární plicní karcinom. Bylo vyšetřeno 64 pacientů, u každého, pokud to bylo možné, bylo stanovení provedeno v 5 skupinách lymfatických uzlin. Celkem bylo vyšetřeno 286 skupin uzlin, zahrnujících celkem 885 jednotlivých uzlin, v průměru 13,8 na pacienta.

Shodné výsledky vyšetření metodami H&E, IHC a OSNA byly zaznamenány u 263 skupin lymfatických uzlin (82,2 %). Pozitivní průkaz nádorových buněk metodou OSNA při negativitě H&E vyšetření byl zaznamenán u 27 skupin uzlin (8,4 %). V 8 případech (2,5 %) byla pozitivní metoda H&E, zatímco výsledek získaný metodou OSNA byl negativní. Výsledky vyšetření IHC CK19 až na dvě skupiny uzlin odpovídaly vyšetření H&E.

 Zatímco výsledky vyšetření lymfatických uzlin metodou IHC CK19 nevedly k téměř žádné změně v zařazení do pTNM klasifikace v porovnání s vyšetřením H&E, vyšetření metodou OSNA vedlo k zařazení 14 (21,9%) pacientů do vyšší kategorie pTNM a 3 (4,7%) pacientů do nižší kategorie pTNM. Klinický význam zůstává předmětem navazujícího výzkumu.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Incidence hepatocelulárním karcinomem (HCC), v ČR v posledních letech má stoupající tendenci. Hepatocelulární karcinom je nejčastějším nádorem v zemích jihovýchodní Asi, zde byly také vyvinuty metody, které umožňují jeho screening jednou z metod je i PIVKA . Charakteristika  PIVKy

Bylo vyšetřeno 300 nemocných s různými chorobami jater. Prokázali jsme, že u HCC (57 nemocných ) byla vždy extrémně zvýšená hladina PIVKy na rozdíl od AFP, který byl zvýšen u necelé poloviny nemocných s HCC.U metastatického procesu jaterního byla pIVKa zvýšena na hodnoty 100-500 ???? přibližně u poloviny nemocných , u zbylých nemocných byla PIVKa v mezích normy. AFP se u těchto nemocných prakticky nezvyšovalo. Naproti tomu u hepatitidy a chronických nenádorových onemocnění jater se pivka na rozdíl AFP nikdy nezvyšovala. PIVKA se jeví jako optimální biomárker pro HCC.

Rakovina prostaty je pátou hlavní příčinou úmrtí na rakovinu u mužů. Více než milión případů je ve světě diagnostikováno každý rok a úmrtnost je přes 300 000 úmrtí za rok. Prostatický specifický antigen (PSA) je serinová proteáza složená z 240 aminokyselin v jediném polypeptidovém řetězci. V séru se PSA primárně váže na alfa1-anti-chymotrypsin (95% celkového PSA), v menší míře na alfa2-makroglobulin. 10-30% sérového PSA se vyskytuje ve volné formě (fPSA). PSA se produkuje převážně v prostatické tkáni. PSA sekretován do semenné tekutiny a za fyziologických podmínek zajišťuje zkapalnění semenné plazmy.

Od 80. let minulého století se celková hladina prostatického specifického antigenu (tPSA) používá jako marker nádorů v diagnostice rakoviny prostaty.

  Většina nádorů prostaty je diagnostikována pomocí biopsie na základě zvýšených hladin PSA. Jako přínosné se jeví stanovení proPSA. Tento prekurzor PSA je vysoce specificky produkována nádorovými buňkami. Na základě hladin PSA, proPSA a volného PSA lze vypočítat index zdraví prostaty (PHI). Hodnota PHI vyšší než 40 může znamenat vysoké riziko rakoviny prostaty.

Stanovení PHI umožňuje:

• Optimální diagnostický algoritmus pro rakovinu prostaty

• Zlepšení diferenciální diagnózy karcinomu a hypertrofie prostaty

• Snížení počtu biopsií a zobrazovacích vyšetření

• Přesnější prognózu

• Optimalizaci pooperační léčby

• Optimalizaci pooperačního sledování na základě hodnot PHI

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Zdravotnictví čelí celosvětově exponenciálnímu růstu stárnoucí populace a zvyšující se incidenci nádorových a chronických onemocnění. Veřejné zdraví představuje výzvu pro vznik nových technologií a nástrojů, které se budou podílet na zkvalitňování diagnostiky, prevence, léčby chorob, a povedou k pokroku směřující k personalizované medicíně. Potenciál těchto technologií bude však využit pouze tehdy, budou-li dostupné ucelené kolekce lidských tkání, buněk a související klinické údaje.

Nádorová onemocnění představují v České republice jednu z hlavních hrozeb pro lidské zdraví. Česká republika je celosvětově na předním místě ve výskytu určitých nádorových onemocnění jako je například karcinom tlustého střeva a konečníku. Výchozí ideou pro založení BBMRI_CZ byl záměr podpořit národní vědeckou komunitu dostupností biologického materiálu získaného od pacientů s diagnózami, které aktuálně představují největší nebezpečí pro obyvatelstvo České republiky. Současně s rostoucím objemem výzkumu, jeho aplikace a souvisejícími náklady na cílenou protinádorovou léčbu se bezprostředně objevuje potřeba zkvalitnit vědecké výsledky a zkrátit dobu mezi výzkumem a klinickým využitím těchto výsledků. Pouze vysoce kvalitní výsledky mohou vést k využití nových diagnostických a terapeutických cílů. Ve světle některých recentních publikacích popisujících nedostatečnou reprodukovatelnost vědeckých výsledků (http://www.nature.com/news/reproducibility-1.17552) si BBMRI komunita uvědomuje, že celková kvalita zdrojového materiálu pro jakoukoliv oblast biomedicínského výzkumu představuje kritický parametr výzkumných výstupů.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Nádorovým onemocnění jater je v poslední době věnovaná zvýšená pozornost. Důvodem je především skutečnost, že se podstatně zlepšily chirurgické léčebné možnosti a to jak u nemocných s hepatocelulárním karcinomem (HCC), tak u metastatického procesu v játrech. Úspěšnost chirurgických metod však výrazně závisí na rozsahu a stádiu nádorového procesu, je samozřejmostí, že čím časnější je diagnóza, tím lepší je kvalita života nemocných i doba přežití. Cílem prezentace je ukázat přehled biomarkerů, které jsou k dispozici k tomuto účelu. Na základě vlastních i literárních zkušeností je diskutována senzitivita a specifita márkerů. Je prezentováno několik optimálních algoritmů pro diagnostiku a monitoraci léčby.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Prof. Hemminki je špičkou v oboru epidemiologie a genetiky mnoha typů nádorových onemocnění. Pochází z Finska a se studiem medicíny začínal na univerzitě v Helsinkách. V roce 1975 se stal docentem v oboru biochemie, jeho postdoktorská studia již byla zasvěcena molekulární biologii, a to na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru ve státě Maryland, USA. K dnešnímu dni je autorem více než 1 250 prací s 29 000 citacemi a H-indexem 79. V Deutsches Krebsforschungszentrum vede Oddělení molekulárně-genetické epidemiologie.
Ve své přednášce shrnul aktuální stav znalostí a budoucí směry výzkumu v nádorové biologii.

V roce 2010 bylo na český trh uvedeno stanovení -2proPSA a z něj vypočteného indexu zdravé prostaty PHI. Tento prekurzor PSA  sliboval zlepšení diferenciální diagnostiky mezi benigní hyperplazií a karcinomem prostaty. V našem souboru nemocných jsme nejen potvrdili lepší senzitivitu i specificitu ve srovnání se stávajícími postupy, ale i korelaci s agresivitou nalezeného nádoru- Gleason score. Z našich zkušeností sledování téměř 1500 pacientů je zřejmé, že PHI se stal užitečným pomocníkem urologů v diagnostice nádorů prostaty, ale i některých dalších onemocnění prostaty.

Základem diagnostiky karcinomu prostaty je určení hladiny PSA. O překryvu hodnot "již patologických a ještě normálních" se mluví už dlouho. Relativně nově se zavádí stanovení tzv. PHI - index zdravé prostaty, který má lepší specificitu, jak se ukazuje v naší studii. Navíc se zdá, že významně koreluje s Gleason skóre. Na 4 krátkých laboratorních kazuistikách demonstruji, jaké praktické dopady by mohlo mít rutinní vypočítávání tohoto parametru. Vede totiž k zásadnímu zpřesnění indikací biopsií. 

Obory laboratorní medicíny a klinická onkologie prošly v posledních desetiletích vývojem, který je v mnoha ohledech analogický. Oba obory před půlstoletím prakticky začínaly a ze skromných začátků se postupně staly nejdynamičtěji se rozvíjejícími oblastmi medicíny s vysokou prestiží. Péče o nemocné s nádory je problematikou, která není omezena na jeden lékařský obor nebo skupinu oborů, ale na prakticky všechny lékařské specializace. Významnou a ve své podstatě nezastupitelnou roli nejen v diagnostice, ale i léčbě nádorových onemocnění hraje i laboratorní medicína. Využití laboratorní medicíny v péči o nemocné s nádory lze shrnout od několika navzájem prolínajících se okruhů, které zahrnují nejen stanovení cirkulujících nebo jiných biomarkerů v rámci screeningu, diagnostiky, předpovědi prognosy nebo odpovědi na léčbu, ale i sledování odpovědi organismu na nádorové onemocnění, sledování nebo predikci toxicity protinádorové léčby nebo monitorování a predikci koncentrací protinádorových léků. Význam laboratorní medicíny roste v současné době cílené léčby, kdy je často vývoj nových léčiv vázán na současný vývoj prediktivních biomarkerů. Bohužel stále je podceňována oblast rozvoje biomarkerů hodnotících odpověď organizmu na nádor a toxické postižení při protinádorové léčby, rovněž možnosti sledování koncentrací léků a farmakogenomiky nejsou dosud v klinické praxi zcela doceňovány a využívání. Přes nutnost dalšího bádání jsou metody laboratorní medicíny již v současné době naprosto nezbytnou standardní součástí péče o nemocné s nádorovým onemocněním.

Diagnóza karcinomu plic, bez ohledu na jeho histologický subtyp, je problém nejen lékařský, ale dnes i ekonomický. Nemocných přibývá, ale přes veškeré supermoderní medicínské postupy mortalita neklesá a onemocnění odhalíme pozdě. Jedinou možnou šancí pro nemocné je (kromě prevence samozřejmě) včasná diagnostika. V prezentované kazuistice najdeme jak první varovné příznaky tohoto onemocnění, tak i nejčastější komplikace - pneumonie, anémie i embolie do plicnice.

Pokrok ve výzkumu genomiky a epigenomiky primárních nádorů mozku přináší v posledních několika letech zcela nové poznatky a perspektivy. Isocitrát dehydrogenáza (IDH) je jedním z důležitých enzymů Krebsova cyklu, uplatňující se v průběhu sacharidového, lipidového i aminokyselinového metabolismu. Lidský enzym IDH má 3 izoformy (IDH1, IDH2 a IDH3). V procesu onkogeneze aktivně vystupují mutace IDH. Poprvé byly systematicky popsány u nejmalignějšího mozkového nádoru, multiformního glioblastomu (GBM). Zatímco výskyt mutací IDH je častý u nízkostupňových gliomů (70-80%) a anaplastických astrocytomů (až 50%), u GBM je to jen asi u 5% nádorů, převážně sekundárních. Navíc u gliomů je to jeden z významných faktorů, působících jejich transformaci do vyšších stupňů malignity. Zjištěné mutace IDH u gliomů jsou také významným prognostickým faktorem onemocnění.

Vážení uživatelé,

s radostí Vám oznamuji, že portál CEVA otevřel další z řady e-learningových kreditních kurzů pro lékaře s názvem Nádorové markery. Kurz je určen pro postgraduální vzdělávání lékařů a analytiků - od ČLK můžete obdržet 2 kredity a od KVVOPZ 8 kreditů.

Pro všechny zájemce je kurz díky podpoře firmy Abbott Laboratories, s.r.o. zdarma.

Spektrum nádorů u dětí a jejich procentuální zastoupení se liší od výskytu malignit u dospělých. Převládají zejména leukémie a nádory CNS. Odlišná je rovněž incidence nádorů v dětském věku a jejich prognóza. O specifikách onkologických onemocnění u dětí, hlavních nádorových onemocněních v dětském věku, jejich projevech a léčbě jako součásti komplexního neuroonkologického programu v pediatrii, diagnostice onkologických onemocnění v dětském věku vč. využití klasických nádorových markerů a klíčových kazuistikách pojednává tato prezentace/kurz.

Přednáška se týká klinického významu stanovení nádorového markeru proGRP u nemocných s malobuněčným bronchogenním karcinomem.
Na podkladě statistického zpracování hodnoty toho markeru u nemocných s nenádorovými plicními chorobami a jiným typem karcinomu než malobuněčným(NSCLC) jsme konstatovali velkou senzitivitu i specificitu tohoto markeru v diagnostice malobuněčného karcinomu a to zvláště v zachycení ranějších stádií a časné recidivy nebo progrese tohoto zhoubného nádoru plic.