3. Otrava etylenglykolem

Etylenglykol je účinnou součástí nemrznoucí kapaliny Fridexu. Je často užívaný v sebevražedném úmyslu. I zde pozorujeme významný nárůst sérové osmolality. Etylenglykol je v organismu metabolizován na řadu metabolitů, mj. na relativně silné kyseliny glyoxalovou a šťavelovou. Opět se uplatňují stejné enzymy jako při oxidaci etanolu a metanolu (viz Obr. 1.3). Vzniká těžká metabolická acidóza, která prudce progreduje a ohrožuje život otráveného. Je dána vysokou koncentrací kyselin vzniklých oxidací etylenglykolu, ale i vyšší hladinou laktátu.

Obr. 1.3. Zjednodušené schéma oxidačního odbourávání etylenglykolu (toxické kyseliny zvýrazněny modře, ADH = alkoholdehydrogenáza, ALDH = aldehyddehydrogenáza)


V moči může být záplava krystalů šťavelanu vápenatého (Obr. 1.4), jejich negativní nález však otravu etylenglykolem nevylučuje. Krystaly oxalátu vápenatého mohou vést k selhání ledvin, kyselina šťavelová tvorbou nerozpustného šťavelanu vápenatého snižuje koncentrace Ca2+ a hrozí křeče (tetanie).

Obr. 1.4. Krystaly oxalátu vápenatého v močovém sedimentu při otravě etylenglykolem



V poslední době bývá etylenglykol v nemrznoucích kapalinách nahrazován propylenglykolem. Ten nemůže být přeměněn na výše uvedené kyseliny jako etylenglykol, a je tedy méně toxický. Metabolizuje se na kyselinu mléčnou, proto při požití většího množství může vzniknout laktátová acidóza.

Stanovení etylenglykolu vyžaduje kapalinovou chromatografii a přípravu (derivatizaci) vzorku, není tedy běžné. Podezření na otravu etylenglykolem musí vzniknout, jestliže laktátová elektroda poskytne významně vyšší koncentraci laktátu než metoda spektrofotometrická. Při elektrochemickém stanovení laktátu totiž interferují oxidační produkty etylenglykolu, zejména kyselina glykolová a glyoxalová.