Mnohočetný myelom

Obsahuje 6 kapitol.
Vhodné i jako materiál pro tisk.

4. Diagnostika

Pro diagnózu mnohočetného myelomu je nezbytné splnění všech 3 kritérií dle IMWG (název mezinárodní myelomové skupiny):

  • Počet monoklonálních plazmatických  buněk v kostní dřeni nad 10 %   
  • Přítomnost monoklonálního imunoglobulinu v krvi  a (nebo) v moči                                   
  • Přítomnost poškození alespoň jednoho orgánu myelomem – hyperkalcémie, anémie, poškození ledvin nebo přítomnost osteolytických ložisek (eventuálně jiného orgánu v souvislosti s myelomem)

Dříve používána kritéria dle Salmona Durie - v podstatě podobný princip, jen je hodnoceno více parametrů.

4.1. Laboratorní vyšetření

Základním laboratorním vyšetřením je krevní obraz, biochemie, vyšetření moče a nejdůležitější je elektroforéza – elektroforéza proteinů, imunofixační elektroforéza a stanovení volných lehkých řetězců v séru. Patologické buňky produkují jeden klon imunoglobulinu, který bývá zvýšen, ostatní imunoglobuliny bývají snížené. Paraprotein bývá kvantifikován (většinou v g/l), což je důležité pro sledování množství během léčby a pro průkaz relapsu nemoci.



Asi 10-20 % pacientů neprodukuje kompletní molekulu paraproteinu, ale jen volné lehké řetězce a ty nejsou elektroforézou detekovatelné. Pro diagnózu těchto lehkých řetězců se používá imunoturbidimetrické stanovení volných lehkých řetězců v séru (asi 100× citlivější než ELFO)- důležité je stanovení poměru kappa:lambda řetězců - mělo by být patrné převýšení jednoho typu řetězců např. 4:1).

Stejná vyšetření se dají provést i z moči.

V krevním obraze bývá častá anémie, někdy trombocytopénie.

V biochemii patrné změny v renálních testech, hladině vápníku.

4.2. Sternální punkce, morfologické vyšetření

Pro diagnózu je nezbytné vyšetření kostní dřeně. Diagnostickým kritériem je přítomnost alespoň 10 % plazmocytů. Jedinou nevýhodou je, že velmi často dochází při provádění punkce k nasátí periferní krve a tím naředění aspirátu. Navíc může být myelomové postižení ložiskové (tzn. že v jednom místě vpichu najdeme do 5 % plazmocytů a o 2 mm dále např. 50 %). V laboratoři lze kromě morfologického vyšetření provést i flowcytometrické a molekulárně genetické vyšetření, ale nejsou to vyšetření nezbytná.


4.3. Rtg vyšetření

Naprosto základním vyšetřením je klasické RTG vyšetření, jako vstupní vyšetření  je snímek lebky, dlouhých kostí (končetiny) a pánev. Na snímku bývají patrná tzv. osteolytická ložiska, která vznikají odbouráváním kostí (viz snímek výše) – drobná kulovitá ložiska - na snímku vypadají jako šedavé „kuličky”.

Daleko senzitivnější, ale zároveň nákladnou metodou je magnetická rezonance. Magnetická rezonance bývá prováděna u závažnějších stavů - např. infiltrace páteře s útlakem míchy, nebo u nejasných nálezů na klasickém RTG snímku. Dříve byla prováděna ještě kostní scintigrafie, ale vzhledem k její nespecifičnosti se od ní ustupuje.