Odběr krve je u novorozenců obtížný; přitom zvláště u nedonošených a dětí s nízkou porodní hmotností je potřebná intenzivní péče, která vyžaduje časté laboratorní kontroly. Je třeba získat množství krve dostatečné k provedení všech indikovaných laboratorních testů. Nesmírný význam zde má úzká spolupráce pediatra s laboratoří: personál provádějící odběr musí vědět, jaký objem krve stačí pro určité testy, a v laboratoři je zase třeba provádět testy z minimálního objemu krve a v pořadí podle jejich nezbytnosti pro určení diagnózy a řízení další léčby.

U novorozenců, zejména nedonošených, je nutné pokud možno vystačit s krví získanou kožním vpichem do patičky dítěte. Tato krev tvoří směs získanou z arteriol, kapilár i venul. Velmi důležité je zvolit správné místo vpichu. Vhodné jsou pouze postranní části, vpich uprostřed patičky je zakázaný vzhledem k nebezpečí poranění patní kosti s možností následné nekrotizující osteochondritidy či dokonce osteomyelitidy (Obrázek 1).

Obrázek 1. Znázornění vhodného a zakázaného místa vpichu při odběru krve z patičky

Ploska chodidla

Z téhož důvodu by se neměla užívat lanceta delší než 2,4 mm. Nožka dítěte se přitom nesmí zvedat, aby byl zachován dostatečný hydrostatický tlak v cévách. Musíme se vyhnout nadměrného »ždímání« krve, které vede k naředění krve tkáňovým mokem a zkreslení mnohých výsledků.

U větších dětí se preferuje odběr kapilární krve z prstu ruky. I zde je třeba provést vpich do laterální strany bříška prstu: je méně bolestivý a nehrozí zatékání krve pod nehet.

Větší množství krve získáváme žilním odběrem. U malých dětí volíme kteroukoli viditelnou žílu, nejčastěji na hlavičce, u větších dětí žílu kubitální. Je třeba mít neustále na mysli, že jakýkoli odběr krve znamená pro dítě stres, i když to u nejmenších novorozenců nemusí být zřetelně vidět. Opakované nešetrné odběry tak mohou nebezpečně zhoršit stav kriticky nemocného dítěte. Lhostejný není ani objem odebrané krve. Jestliže je krevní objem u novorozence přibližně 80 ml/kg, představuje odběr 8 ml krve u dítěte o hmotnosti 1 kg ztrátu 10 % krve! Z toho plyne nezbytnost užití mikrometod při zpracování vzorků krve dětí.

Jak personál provádějící odběr, tak pracovníci laboratoří musí zacházet s krví co nejšetrněji, neboť krvinky novorozence jsou fragilnější než v pozdějším věku a větší stupeň hemolýzy může zcela znehodnotit výsledky mnohých testů (kalium, LD aj.).

Vyžaduje-li laboratorní vyšetření přídavek určitého činidla ke krvi (např. antikoagulačního), je třeba dodržet optimální poměr mezi množstvím tohoto přídavku a objemem odebrané krve, který je mnohdy velmi malý.

U dospělých se většina biochemických testů provádí ze séra. U novorozenců musíme počítat s vysokým hematokritem (i přes 60 %), a tedy i ziskem menšího množství séra. Užití plazmy bývá šetrnější ke krvinkám a hemolýza je méně častá. Kromě takových testů, jako je glykémie, vyšetření krevního obrazu či acidobazické rovnováhy, existuje v poslední době možnost provádět i četná další stanovení z plné krve (minerály, laktát, močovina aj.). Jedná se vesměs o metody s elektrochemickou detekcí (iontově selektivní a enzymové elektrody), kde nevadí barva krve jako u metod spektrofotometrických. Kratší a šetrnější manipulace v tomto případě má za následek méně častou hemolýzu; když k ní však přesto dojde, nepoznáme ji. Laboratoř si musí být dále vědoma toho, že u malého objemu vzorku, je-li skladován v otevřené nádobce, může odpařování vody vést poměrně rychle k významnému zahuštění, a tím ke zkreslení výsledků.

Při hodnocení výsledků musíme vědět, zda byla odebrána krev kapilární nebo venózní – některé analyty zde totiž mají odlišnou koncentraci (např. glukóza).

Obtížnost odběru krve vede k užívání neinvazivních transkutánních metod. Oxygenace krve se dá transkutánně posuzovat pulsní oxymetrií. Opakované odběry krve pro stanovení koncentrace bilirubinu nejsou nutné při užití transkutánního bilirubinometru.

I odběr moči má své zvláštnosti. Pro obtížnost časového sběru obvykle vystačíme s jednorázovým vzorkem. Aby se odstranil vliv rozdílného zahuštění moči na výsledek, vztahuje se měřená hodnota k množství kreatininu v témže vzorku moči. Provádíme-li přesto sběr moči, je třeba při její konzervaci užít objem činidla, který odpovídá očekávané diuréze pro dané věkové období.