Trendy v laboratorní medicíně

Bezpečnostní odběr krve

Dnes se prakticky již nesetkáme s klasickým odběrem krve pomocí jehly zapíchnuté do žíly nemocného s krví odkapávající do nádobky nebo s odběrem pomocí klasické stříkačky s pístem. Přešlo se prakticky výlučně na tzv. bezpečnostní odběr krve, ve velké většině pomocí vakuového systému; vzhledem k jeho provedení se hovoří o uzavřeném odběrovém systému. Odběrová jehla, nasazená na držák připomínající tělo injekční stříkačky, má ostrou jehlu na obou koncích – jeden se vpíchne do žíly nemocného a druhý pak propichuje gumovou membránu ve víčku vakuované odběrové nádobky. Vakuum je nastaveno tak, aby se nasál požadovaný objem krve. K dispozici je celá řada velikostí odběrových nádobek, navíc s různými přídavky (iniciátor koagulace, antikoagulační prostředky, inhibitor glykolýzy). Odběr krve je jednoduchý, je zajištěn vhodný poměr mezi množstvím krve a protisrážlivého prostředku a navíc je zdravotnický personál chráněn před potřísněním potenciálně infekční krví. Jehla propichující víčko je totiž po vytažení odběrové nádobky ihned překryta gumovým krytem.

Nádobky obsahující inertní separační gel umožní dokonalé využití krevního séra či plazmy a jejich uchovávání bez potřeby přelévání do jiné zkumavky: po odstředění gel vytvoří vrstvu mezi krvinkami a tekutou částí krve a dokonale je oddělí (viz následující obrázky).

Odběrové nádobky a jehla pro odběr krve vakuovým systémem (vpravo krev po odstředění, mezi krvinkami a krevním sérem je vrstva separačního gelu).

Sérum oddělené od krvinek separačním gelem

Transport potrubní poštou

Transport biologického materiálu zprvu zajišťovali sanitáři či dokonce zdravotní sestry. Nevýhodou byla dlouhá doba transportu a zároveň chybění odborného zdravotního personálu u lůžka či na ambulanci – zdravotní sestra se má starat o nemocné a ne ztrácet čas nošením vzorku do laboratoře. Revoluční změnou je využití pneumatického transportního systému, někdy zvaného potrubní pošta. Klinická pracoviště nemocnic jsou spojena s laboratořemi (ale i s lékárnou a jinými pracovišti komplementu) systémem potrubí, ve kterém se pohybují kapsle s biologickým materiálem, poháněné stlačeným vzduchem; přetlak vytváří kompresory ve strojovně tohoto zařízení. Rychlost transportu řídí počítač a může být až 6 m/s, navíc je transport vzorku pod dokonalou kontrolou. Ve výjimečných případech může dojít vlivem akcelerace/decelarace k poškození buněk (např. nádorových bílých krvinek u leukémie).

Následující obrázky ukazují některé komponenty potrubní pošty.

Strojovna potrubní pošty s kompresory.

Transportní kapsle s biologickým materiálem (odběrová nádobky s krví a vak s krví pro transfuzi)

Elektronizace požadavků na laboratorní vyšetření

Požadavky na laboratorní vyšetření se většinou zadávají přímo na monitoru a do laboratoře se dostávají online prostřednictvím klinického a laboratorního informačního systému, bez nutnosti provázení vzorku papírovou žádankou. Příklad „elektronické“ žádanky je na následujícím obrázku.

Užití odběrových nádobek s unikátními čárovými kódy

Většina laboratoří dosud pracuje se štítky, identifikujícímu pacienta, které se lepí na odběrovou nádobku. Trendem je tento krok vyloučit: odběrová nádobka je primárně označena čárovým kódem, který je kombinací a čísel unikátní (Obrázek 6). Při odběru biologického materiálu se spáruje čárový kód pacienta (např. naskenováním jeho náramku s čárovým kódem) s čárovým kódem příslušné zkumavky. Po transportu do laboratoře se jen naskenuje čárový kód na odběrové nádobce a zkumavka s biologickým materiálem se může předat k analýze; laboratorní informační systém již zná údaje o pacientovi i požadované analýzy.

Značnou výhodou tohoto systému je (kromě urychlení práce) eliminace chyb daných nesprávným značením a záměnou vzorků.

Starý způsob značení odběrových nádobek s lepením štítků (vlevo) a nádobka s unikátním čárovým kódem (vpravo).