Klinické známky diabetu vycházejí především ze ztrát glukózy močí, doprovázených osmotickou diurézou. Nemocný má tedy polyurii (zvýšený objem moči), následně polydipsii (nadměrně pije) a ubývá na váze, neboť ztrácí energeticky bohaté látky (glukózu, mnohdy i ketolátky) močí.

Laboratorní známky diabetu mohou být velmi snadno odvozeny ze znalostí účinku inzulinu (resp. podle absence jeho účinku):

• hyperglykémie (glukóza nemůže pronikat do buněk pro chybění inzulinu či inzulinovou rezistenci, je zvýšená produkce glukózy v játrech);
• glykosurie (při překročení tzv. renálního prahu pro glukózu převýší nabídka glukózy buňkám proximálního tubulu ledvin jejich absorpční maximum a glukóza se dostane do definitivní moči);
• ketonémie a ketonurie (buňkám chybí glukóza, musí tedy získávat energii štěpením tuků resp. mastných kyselin; ty však nejsou schopny dokonale spálit, aniž by se současně nemetabolizovala glukóza. Výsledkem je tvorba ketolátek – kyseliny acetoctové, β-hydroxymáselné a acetonu. Uvedené kyseliny jsou příčinou metabolické (keto)acidózy.