Principy imunoanalytických metod

Imunoanalytickou reakcí stanovujeme velmi malé množství analytu (10^-15 až 10^-20 mol/l). Interference jsou proto rušivým elementem, na který je potřeba nezapomínat. S interferencemi se musí vyrovnat výrobci i uživatelé imunoanalytických souprav. Nespecifické interakce vznikají většinou v nevyhovujících vzorcích. Hemolytické, lipemické a ikterické vzorky by se neměly ke stanovení používat.

Specifické interakce se týkají použitých protilátek a jsou uvedeny níže.

Autoprotilátky: V některých případech u pacienta může dojít k vytvoření protilátek proti analytu, který je stanovován. Tyto autoprotilátky mohou interferovat při stanovení analyzovaného antigenu.

HAMA protilátky (Human Anti-Mouse Antibodies): Mohou se vyskytovat u pacientů u nichž byla užita k diagnostickým nebo terapeutickým účelům myší (ev. i jiná zvířecí) protilátka. Podobné protilátky se mohou vyskytovat i u osob, které byly např. pokousány domácími zvířaty. HAMA protilátky způsobují u některých stanovení falešně pozitivní výsledky.

Zkřížená reakce (Cross-reactivity): Protilátka rozpoznává epitop na antigenu. Jestliže epitop je společný i pro jiné molekuly, dochází ke zkřížené reakci. Tento problém se vyskytuje zejména u protilátek polyklonálních. Výběr vhodných monoklonálních protilátek tento problém zmenšil.

Hook efekt: Speciální problém u analytů s velmi širokým koncentračním rozsahem. Při extrémně vysokých koncentracích mohou být vazebná místa saturována antigenem a protilátka nemůže vytvářet komplex antigen - protilátka. Konečné výsledky jsou podhodnocené.